Popisování nových druhů pavouků je mravenčí práce, říká zoolog Řezáč
Dnes už můžeme říct, že s podivnými osminohými tvory, kteří v lidech vzbuzují spíš strach a odpor než badatelské vášně, rozhodně neudělal chybu. Badatel zaměstnaný ve Výzkumném ústavu rostlinné výroby, který se zabývá významem bezobratlých živočichů a cévnatých rostlin v zemědělství a v ochraně přírody, popsal pro vědu již tři nové druhy pavouků. A přitom za nimi ani nemusel vyrážet na druhý konec světa.
Proč vás tak zlákal život pavouků?
Pozoruhodných aspektů života pavouků je hned několik. Předně to je nepřeberné množství strategií, jak se zmocňují kořisti. Někteří produkují až devět typů hedvábných vláken, která používají k lovu kořisti, ochraně potomstva, budování úkrytu, šíření, vnitrodruhové komunikaci, ochraně proti predátorům. A fascinující je i milostný život pavouků, s těmi z pohledu člověka nejkrutějšími, ale i nejobětavějšími praktikami…
Pohled většinové populace není pavoukům nakloněn. K čemu je takový pavouk dobrý?
Pavouci jsou nejpočetnějšími predátory v agro-ekosystémech a tedy velkými, a dosud ještě ne zcela doceněnými pomocníky zemědělců. Zároveň jsou ideální modelovou skupinou pro bioindikaci vlivu různých chemikálií a hospodářských opatření na životní prostředí. A konečně svojí produkcí nepřeberného množství jedů a hedvábných vláken se stávají užitečnými ve farmaceutickém a medicínském výzkumu a stávají se velkou inspirací pro biomimetický průmysl.
Jak těžké je objevit a popsat nový druh na úrovni bezobratlých v České republice?
Bezobratlí živočichové jsou poměrně různorodá skupina organismů, přičemž taxonomické poznání jednotlivých skupin je dnes na různé úrovni. Tak například mezi denními motýly najít ve střední Evropě zcela nový druh je už dlouho prakticky nemožné. Na druhou stranu, stále se ještě i ve střední Evropě pravidelně nacházejí druhy mezi málo prozkoumanými skupinami, jako je dvoukřídlý hmyz nebo chvostoskoci.
Je to jen o práci v terénu, nebo spíš v „zázemí“ laboratoří a sbírkách muzeí?
To souvisí s dnešními vyššími nároky na taxonomickou práci. Dříve se druhy popisovaly doslova „na koleně“, jenže dnes už samotnému popisu většinou předchází mravenčí práce v laboratoři. Již se nehodnotí jen čistě morfologické znaky, ale standardem se stává i charakterizace molekulární či karyologická (pozn. red.: karyologie je nauka o struktuře a funkci buněčného jádra).
O počtech neznámých druhů nejrůznějších bezobratlých v pralesích se vědci přou, ale co v ČR?
Odhadoval bych, že u nás ještě pár desítek druhů na svůj popis stále čeká. Ale to, že dosud popsány nebyly, má svoje objektivní příčiny.
Jaké například?
Například se bude jednat o druhy extrémně vzácné. Nebo jsou si navzájem natolik morfologicky podobné až identické, že je lze jen velice těžko odlišit. Takovým říkáme kryptické druhy, a těch bude mezi těmito „čekateli na objevení“ asi většina.
A jak moc neprobádanou skupinu vlastně tvoří naši pavouci?
Středoevropští pavouci jsou taxonomicky téměř tak dobře prozkoumaní jako ti zmínění denní motýli. Proto můžeme bez nadsázky říct, že nalezení nového druhu v tomto regionu je pokaždé velký svátek.
Pavouci jsou stejně špatně čitelnou skupinou organismů, jako ty druhy kryptické?
Nikoliv. Pavouci mají pro taxonomy jednu velkou výhodu a to, že jejich kopulační orgány jsou extrémně složité struktury. Na těch se odrážejí sebemenší rozdíly v genomu, a přitom v rámci druhu je jejich morfologie až překvapivě konstantní. To umožňuje poměrně snadné rozeznávání i blízce příbuzných druhů.
Tady záleží na tom, v jakém časovém měřítku se pohybujeme. V dobách ledových zde žili zcela jiní pavouci než v dobách meziledových. V jedné z nich se mimochodem právě nacházíme. Vy se ale nejspíš ptáte na vliv oteplování, které pozorujeme v poslední době. Většina fauny pavouků je relativně stabilní, ale známe případy několika teplomilných druhů, které se k nám prokazatelně rozšířily teprve v posledních dekádách.
Aha. A jak moc je tedy areál pavouků dynamický?
Teplota je nejen pro pavouky klíčovým parametrem, její změny se samozřejmě na areálech jednotlivých druhů odrážejí. Změny rozšíření je ale možno nejlépe sledovat na okrajích areálu druhů, Českem prochází hranice rozšíření jen omezeného počtu druhů, proto máme z našeho území zdokumentováno případů jen pár.
Je vůbec na místě hovořit o „našich“ pavoucích, nebo se v případě vašich objevů jedná o druhy, které sem zavedlo příznivé klima?Takže jedno teplé léto nemůže posunout severní hranici jižního druhu o desítky kilometrů?
Existence druhů závisí spíše na extrémech, které jsou schopny přežít. Proto je příhodnější ptát se na teploty v zimě. A pořád platí, že druhy, které úspěšně přežily jednu zimu, mohou být zdecimovány během zimy následující. Takže za dlouhodobými změnami rozšíření nestojí jedno teplé léto, či spíše mrazivá zima, ale spíše dlouho trvající trendy podnebí.
Rád bych se konkrétně zeptal na ty vaše nalezence: takový stepník moravský je přenádherně vybarvený, nápadný. Proč unikal vlastně pozornosti?
To souvisí s jeho velice skrytým způsobem života. Stepníci žijí celý život v norách. Na povrchu půdy se objevují jen dospělí samci. A i to se odehraje během pár týdnů v roce. A k tomu všemu je ještě zapotřebí připočíst jejich vzácnost.
Zrovna o stepníku moravském se hovořilo jako o jednom z nejjedovatějších pavouků střední Evropy. Mám se bát?
Vůbec ne. Jak jsem říkal, díky životu v norách a celkové vzácnosti je minimální šance se s nimi setkat.
A jejich relativní nebezpečnost?
Jsou to zvířátka dosti mírumilovná, ke kousnutí je musíte spíše donutit. A i když by k něčemu takovému došlo, následky jsou sice ne zrovna příjemné, ale rozhodně ne fatální.
Dá se čekat, že spolu s proměňujícím se klimatem k nám mohou dorazit i nebezpečnější druhy?
Asi není vyloučeno, že se k nám v souvislosti s oteplením postupně dostanou snovačky rodu Latrodectus. Ano, ty známé černé vdovy. Ale ani kousnutí těmito pavouky většinou nezpůsobuje závažné zdravotní komplikace.
Teď, respektive před několika lety, jste s kolegy objevili snovačku moravskou na mokřadech na Moravě. Trochu ty mokřady znám, a nedokážu si představit, jak v té „džungli“ hledáte malého pavoučka…
Tak ono to není, že bychom ji tam hledali cíleně. Nové druhy nelze v tak dobře prozkoumané oblasti jako je Česko hledat cíleně. Nejdřív vám musí projít pod mikroskopem statisíce jedinců, které už svoje jméno mají, abyste našel něco nového. A v případě snovačky moravské tuto nevděčnou, ale rozhodně nezbytnou práci odvedl můj kamarád, molekulární biolog z Masarykovy univerzity v Brně a nadšený sběratel a determinátor pavouků, Víťa Bryja. To on mě upozornil na to, že tento druh není uveden v nové revizi rodu Enoplognatha.
A to odstartovalo hledání v terénu?
Nejprve následovala mravenčí práce, během které jsem musel vyloučit, že žádný z dosud publikovaných druhů není s tím naším identický.
Takže jak vlastně dlouhá doba uplyne od nálezu nepopsaného exempláře, přes jeho určení a popsání, až po okamžik, než si o tom přečteme v novinách?
Záleží na tom, jak pilně na tom pracujete. Nám to od nálezu po publikování trvalo 14 let.
Četl jsem, že ta snovačka moravská se prý na lokalitách vyskytuje vlastně jako jakýsi relikt po slaniscích. Je to pravda?
To je pouze naše domněnka. Ale má svojí logiku. Jedná se o hodně starobylý druh, který je dnes znám pouze z litorálních porostů rybníků a mrtvých ramen v okolí Břeclavi. Rybníky jsou v naší krajině umělým fenoménem, ale tento druh se zde vyskytoval určitě ještě před jejich vybudováním. V té době zde ještě existovala poměrně rozsáhlá mělká jezera s mírně slanou vodou. Je tedy pravděpodobné, že původním biotopem snovačky moravské byla právě tato jezera a mrtvá říční ramena. Tomu nahrává i fakt, že blízce příbuzné druhy jsou také vázány na zasolené mokřady.
Lze vůbec u takového druhu nastavit nějaký management ochrany, když jeho původní biotop u nás už prakticky neexistuje?
Tak naštěstí pár lokalit s vhodným biotopem u nás ještě máme. A ten management? V případě mrtvého ramene je hlavně potřeba zajistit, aby se kompletně nezazemnilo. To v praxi znamená podle potřeby vybagrovat substrát tak, aby byla stále přítomná vodní hladina. Většina populací je ale dnes vázána na rybníky. U nich je zase potřeba zamezit likvidaci příbřežních rákosin a vyloučit nebo alespoň co nejvíce omezit hnojení. To sice podporuje produkci kaprů, ale zásadně poškozuje biodiverzitu rybníka, včetně zdrojů potravy snovačky moravské.
Vede tenhle aktuální objev k odhalení nějakých dosud netušených ekologických souvislostí?
Zatím o tomto druhu víme velice málo, ale věříme, že jeho další výzkum by mohl přinést zajímavé výsledky. Například by mě zajímalo, k čemu během námluv a kopulace používá samec své monstrózní chelicery (pavoučí kusadla). Nebo proč se tento druh vyskytuje pouze na pár lokalitách na Břeclavsku, zda je skutečně reliktem slaných jezer Panonské stepní oblasti.
Velmi specifický biotop má i „vaše“ šestiočka. To musí tedy vědec hledat vždycky na neobvyklých místech?
Úroveň průzkumu je dnes u nás na takové úrovni, že nepřístupné biotopy už nezaručují nové objevy. Je to spíše o mravenčí práci v laboratoři, než o slaňování do propastí nebo pádlování v rákosí. I když připouštím, že právě tahle „práce v terénu“ je vlastně ta nejhezčí fáze. To je ta původní motivace, proč jsem se jako kluk rozhodl být biologem.
Šestiočka žije na dně Macochy. Znamená automaticky to „atypické místo“ nějakou atypickou potravní nebo rozmnožovací strategii?
Podzemní prostředí je charakteristické nedostatkem potravy, a to platí i o kořisti pro pavouky. Ale potravní specializace šestioček na stínky a svinky s tím nesouvisí, i když jistou souvislost s Moravským krasem vysledovat lze. Stínky a svinky potřebují na vybudování svého krunýře vápník, proto jsou jak ony, tak jejich predátoři šestiočky hojné ve vápencových oblastech.
Dobře. Mění objev našeho nového druhu pavouka nějak „pravidla hry“? Bude se v lokalitách výskytu zpřísňovat ochrana přírody?
Objev nového druhu bohužel nemá na legislativu žádný dopad. Snovačka moravská byla zařazena do červeného seznamu mezi kriticky ohrožené druhy, což jistý dopad pro praxi může mít. Lepší by ale bylo, kdyby se podařilo tento druh doplnit do seznamu zákonem chráněných druhů. To už by mohlo posloužit jako pádný argument pro ochranu jeho biotopů.
Líbí se Vám článek? Přispějete na další?
reklama
Studie: Březí samičky netopýrů zvládají bojovat s mykobakteriální infekcí
Biolog a zooložka z Přírodovědecké fakulty UK získali prestižní evropský grant
Z mangových pecek lze vyrábět brikety, radí brněnští odborníci v Kambodži