Podle vědců zvyšují Aboriginci biologickou rozmanitost lovem a vypalováním travin, píše ScienceDaily

Australští domorodci z etnika Martu vypalují úseky buše, aby odhalili úkryty své oblíbené kořisti: varanů, zvaných „goana“. Jak píše ScienceDialy, technika lovu vypalováním travin v okolí varaních děr je předávaná z generace na generaci. Podle studie antropologů Douglase a Rebeccy Birdových ze Stanfordské univerzity tato součást každodenní rutiny Martu značným způsobem určuje tvářnost krajiny a biologickou rozmanitost australské Západní pouště.

Vypalování trávy v západní poušti v Austrálii. Licence: Použití fotografie k článku "Podle vědců zvyšují Aboriginci biologickou rozmanitost lovem a vypalováním travin, píše ScienceDaily" na základě souhlasu autorky
Foto: Rebecca Bird

Martu je název etnika jedné z osmi dialektických skupin Aboriginců a zahrnuje přibližně 800 australských původních obyvatel, obývajících oblast Západní pouště. Manželé a badatelé Birdovi po deset let sledovali extenzivní lovecké a sběračské strategie Martu a jejich dopad na životní prostředí. Vědci v průběhu let zkoumali stará spáleniště a požářiště. S podporou Woodsova institutu pro výzkum životního prostředí university ve Stanfordu začali zkoumat, co činí území obhospodařovaná starou loveckou metodou druhově rozmanitějšími, než území lovem nedotčená.

„Ještěři a keře jsou důležité prvky australské Západní pouště. A jsou spojeny s loveckými technikami etnika Martu. Ochranářské úsilí může být úspěšné pouze tehdy, budou-li zachovány i tradiční domorodé techniky lovu goannů,“ tvrdí Bird s poukazem na koevoluční vztahy mezi Martu a krajinou, ve které už po tisíce let žijí.

Lov varanů je především záležitostí starších žen. Trávu vypalují kvůli tomu, že na vypáleném místě se snáze hledají nory než ve vysoké trávě, vysvětluje Rebecca Birdová pro ScienceDaily. Lovkyně vypalují plochy o průměrné rozloze 55 akrů a vytvářejí tak pestrou mozaiku rozmanitých biotopů.

Ploškovité vypalování vegetace umožňuje nárůst počtu druhů. Zvyšuje se rozmanitost zastoupení výskytu rostlin v průběhu roku. Vypalování podporuje i vznik členitého půdního povrchu, drnů a úkrytů, vhodných pro malé hlodavce. „Lidská činnost, v tomto případě řízené vypalování, přetváří a mění krajinu. Postupně vznikají menší a menší kousky odlišných biotopů v jinak jednotvárné krajině,“ dodává James Holland Jones, spolupracovník projektu a odborný asistent antropologie Woodsova institutu.

Kvůli rostoucím obavám z následků ohně v otevřené přírodě začala řada Australanů vyvíjet nátlak na omezení vypalování území při tradičním lovu, píše ScienceDaily. Většina farmářů má prostě z ohně ve vyprahlé buši strach. „Obyčejní lidé a farmáři vidí v ohni jen destruktivní sílu. Je to přesně ten druh myšlení, jakého se drží většina ekologů. Vidí v člověku narušující prvek krajiny. Jenže lidé z etnika Martu jsou součástí přírodního děje daleko více, než ostatní lidé,“ říká Rebecca Birdová.

Podle Birdových nebude program na záchranu místní pouštní bioty nikdy správně fungovat, pokud do něj nebudou australští domorodci zahrnuti. Kvůli tomu by se zástupci obyvatel Západní pouště měli setkat s vědci z univerzity ve Stanfordu a projednat další postup. Obdobně má být postupováno i při chystané konferenci v roce 2011, kam se mají vydat vůdci lokálních komunit a etnik. Konference se má zabývat poznáním, že znalosti místních lidí se od vědeckých poznatků neliší.

„V průběhu generací lovu varanů lidé Martu docenili význam ohně jako užitečného nástroje,“ říká Rebecca Birdová a dodává: „Martu vidí vypálené plochy jako něco nádherného, čistého a uklizeného. Říkají – tam nejsou žádní hadi, nežijí na nich žádné ošklivé, jedovaté věci. Ohněm jsme tu plochu vyčistili.“

Podle zprávy Aboriginal Hunting and Burning Increase Australia's Desert Biodiversity, Researchers Find, zveřejněné na serveru ScienceDaily 5. května 2010.

Vědecká zpráva s názvem The „fire stick farming“ hypothesis: Australian Aboriginal foraging strategies, biodiversity, and anthropogenic fire mosaics.

---

reklama

---