PlanetArk: EU zvažuje, zda neomezit podíl biopaliv kvůli škodám v Asii a Jižní Americe
 |
|
|
Kdyby jen 2,4 % evropských biopaliv pocházelo z palmového oleje pěstovaného na bývalé rašelině, například v Indonésii, smazalo by to celý pozitivní dopad desetiprocentního podílu biobenzínu či nafty na klima, tvrdí zpráva výzkumného centra Evropské komise
Licence: Volné dílo (public domain)
|
|
| Foto: Wikimedia Commons |
„Modelové situace ukazují, že podpora biopaliv by přinesla pořádný šok trhu se zemědělskými komoditami,“ cituje Reuters z jedné zpráv určené pro evropské úředníky. „Současná a budoucí podpora biopaliv pravděpodobně povede k další expanzi zemědělské půdy pro pěstování plodin, zejména v Jižní Americe a Asii,“ říká jiná studie, jedna ze 116 podkladů, které si agentura Reutres vyžádala podle zákona o svobodném přístupu k informacím.
Podle některých představitelů Evropské unie by se měl cíl 10% podílu biopaliv v roce 2020 změnit, což je možné při čtyřleté revizi této politiky, píše Reuters.
Podle jiného materiálu povede evropská podpora biopaliv k „podstatným a těžko vratným škodám na životním prostředí.“ Tato myšlenka není nijak nová, ochránci přírody na ní upozorňují již delší dobu. Ale dopadová studie a další materiály poprvé ukazují, že evropští politici jsou poprvé skutečně znepokojeni dopady na tropické lesy, mokřady a savany, píše agentura Reuters.
„Velké množství dokumentů a jejich konkrétní obsah ukazují, že Evropská komise bere nepřímé dopady na změny ve využívání půdy velmi vážně,“ řekla Reuters tisková mluvčí komisaře pro energetiku Günthera Oettingera. Podle ní však v tuto chvíli neexistuje žádná oficiální odpověď na otázku, jak je v tuto chvíli problém závažný. Evropští komisaři jsou prý sami zřejmě rozděleni v otázce, zda pokračovat podle cílů stanovených v roce 2008, píše Reuters.
V samém jádru sporu leží změny ve využívání půdy, jaké se dějí například v Malajsii a Indonésii, kde vznikají obrovské plantáže na palmový olej. Podle kritiků také biopaliva ubírají místo pro pěstování zemědělských plodin určených na výživu, což vede k rozšiřování polí na úkor dosud neproměněné krajiny. Někdy to znamená vypalování tropických lesů, jindy vysušování rašelinišť.
Podle jedné zprávy citované agenturou Reuters je potřeba k utišení evropské žízně po biopalivech 5,2 milionů hektarů půdy. Jenže kde ji najít? Vypalování původního lesa uvolní do atmosféry takové množství skleníkových plynů, že vymaže jakýkoli pozitivní příspěvek ke snaze zabránit klimatickým změnám díky používání biopaliv. Navíc rozšiřování zemědělské půdy ohrožuje i řadu vzácných živočichů, jako je například orangutan. Vysušování rašelinišť může mít také negativní dopad, kvůli množství metanu, které se uvolní do ovzduší.
Kdyby jen 2,4 % evropských biopaliv pocházelo z palmového oleje pěstovaného na bývalé rašelině, například v Indonésii, smazalo by to celý pozitivní dopad desetiprocentního podílu biobenzínu či nafty na klima, tvrdí zpráva výzkumného centra Evropské komise.
Na druhé straně zvýšení poptávky po obilovinách a olejninách nemusí vést k rozšiřování zemědělské půdy. Vyšších výnosů je možné dosáhnout i díky použití hnojiv, pesticidů a zavlažování. Také se dá využít odpadních produktů, například mláto, jako krmivo pro zvířata. Tím se může nahradit krmná kukuřice nebo jiné druhy plodin, které by jinak potřebovali půdu pro svůj růst, píše agentura Reuters.
Podle článku Peta Harrisona „EU Drafts Reveal Biofuel's "Environmental Damage“ zveřejného na serveru PlanetArk 5. 3. 2010.
reklama
