ScienceDaily: Objeveny nové důkazy učenlivosti a vlastních kultur u šimpanzů
Vědci byli sami překvapeni, jak rychle přišli primáti na vlastní řešení. Šimpanzi "Kibale" použili k získání medu opět klacík a skupina "Budongo" se pokoušela med nasáknout do rozžvýkaných listů.
|
|
Foto: Delphine Bruyere/Wikimedia Commons |
Rozdíl v chování mezi populacemi zvířat je podle vědců důkazem vlastní kultury. Nicméně někteří z nich si přesto myslí, že na chování má větší vliv rozdílné životní prostředí nebo genetika než učení.
Vědci sice už dříve zaznamenali napodobování chování u šimpanzů žijících v zajetí, ale z tohoto zjištění nelze zcela jasně usuzovat, že se tak běžně děje i ve volné přírodě.
Klaus Zuberbühler ze skotské University of St. Andrews se proto s kolegou Thibaudem Gruberem rozhodl "vyzkoušet" dvě dobře známé šimpanzí skupiny v Ugandě.
"V našem experimentu jsme byli schopni vyloučit, že pozorované rozdíly v chování šimpanzů jsou důsledkem genetických odlišností, protože se jednalo o tentýž poddruh," řekl Zuberbühler. Vědci také vyloučili vliv rozdílných životních podmínek, protože obě skupiny vystavili stejné neznámé situaci - zvířata se měla dostat k medu v úzké dutině na kmeni.
Patnáct let pozorování ukazuje, že zatímco šimpanzi "Kibale" obvykle používají jako nástroje klacky, šimpanzi "Budongo" to nikdy neudělají. Obě skupiny si ale při získávání vody z dutin stromů pomáhají rozžvýkanými listy.
Zuberbühler uvedl, že vědci byli sami překvapeni, jak rychle přišli primáti na vlastní řešení. Šimpanzi "Kibale" použili k získání medu opět klacík a skupina "Budongo" se pokoušela med nasáknout do rozžvýkaných listů.
"Nejrozumnější vysvětlení pro tento rozdíl v chování je ten, že se šimpanzi uchýlili ke svým předcházejícím kulturním zvyklostem a znalostem," řekl Zuberbühler. Podle něj jim při řešení komplikované situace pomohla právě výchova, učení a napodobování zvyků dalších členů tlupy.
Podle článku New Evidence Of Culture In Wild Chimpanzees ze dne 22. října 2009.
reklama