EU: Přírodní rozmanitost stále mizí, zastavit její ubývání do roku 2010 se nepodaří
Na zastavení ztráty biologické rozmanitosti do roku 2010 se představitelé jednotlivých států EU shodli na zasedání Evropské rady ve švédském Göteborgu v roce 2001. O pět let později Evropská komise vypracovala podrobnější plán, v němž shrnula, co je ještě potřeba udělat, aby se stanovený cíl podařilo v roce 2010 splnit. V tomto materiálu rovněž uvedla alarmující čísla o evropské biodiverzitě: „Jen 1–3 % lesů v západní Evropě je možné označit jako ‚nenarušené lidskou činností‘; od 50. let 20. století přišla Evropa o víc než polovinu mokřadů a zemědělské půdy s vysokou přírodní hodnotou a četné mořské ekosystémy EU byly poškozeny; na úrovni živočišných druhů hrozí vyhynutí 42 % savců evropského původu, 43 % ptáků, 45 % motýlů, 30 % obojživelníků, 45 % plazů a 52 % sladkovodních ryb; většina populací mořských ryb je pod úrovní bezpečných biologických limitů; přibližně 800 evropským rostlinným druhům hrozí zánik v celosvětovém měřítku." Na Světovém kongresu ochrany přírody loni v říjnu ovšem Evropská agentura pro životní prostředí prezentovala analýzu, podle níž se v Evropě navzdory všem snahám stav biologické rozmanitosti stále zhoršuje – a to i v chráněných územích. Výše zmíněné prosincové hodnocení Evropské komise už situaci jen potvrdilo.
 |
|
|
Rys pardálový, který žije pouze na Pyrenejském poloostrově, je zřejmě nejohroženější šelmou Evropy. Jeho populace v divočině je odhadována na 100 kusů a stále klesá. Od roku 2005 se ho ovšem daří odchovávat v zajetí, což dává naději na jeho případnou repatriaci. Na snímku je právě jeden z chovných rysů.
|
|
| Foto: Programa de Conservación Ex-situ/www.lynxexsitu.es |
Hlavním způsobem, jak se EU snaží zabezpečit biodiverzitu, je vytvoření sítě chráněných území Natura 2000. O co vlastně jde? Představitelé jednotlivých zemí se společně dohodli, jaké biologické druhy a jaká stanoviště budou po celé Evropě chránit podle jednotných principů. Snažili se vybrat ty nejcennější, nejohroženější nebo svým výskytem omezené jen na malou oblast. Na seznamu se tak ocitlo jak velké množství živočichů a rostlin, tak i stanovišť, jako jsou třeba středoevropské vápencové bučiny, horské sečené louky nebo lužní lesy s olší lepkavou a jasanem ztepilým. Celkem by tímto způsobem v Evropě mělo být chráněno víc než tisíc biologických druhů a přes dvě stě typů přírodních stanovišť.
To se ovšem nedaří. Ačkoli souhrnné zhodnocení „zdravotního stavu“ evropské přírody se ještě zpracovává a celkové výsledky by měly být zveřejněny přibližně v polovině letošního roku, už z předběžných údajů je jasné, že velká část druhů a stanovišť na tom není zrovna nejlíp. Týká se to zejména mokřadů, písečných dun a travnatých ploch. Naopak mezi nejlépe chráněné patří některá alpínská stanoviště a taky pobřeží a moře v Makaronésii (tedy v oblasti Azor, Madeiry a Kanárských ostrovů).
Údaje pro Evropu přitom obecně platí i pro ČR. V některých ohledech je na tom ČR dokonce hůř – společně s Belgií má například z celé EU v nepříznivém stavu největší množství přírodních stanovišť (79 %). Patří mezi ně například skoro všechna lesní stanoviště, skoro všechna travnatá stanoviště nebo i vnitrozemské duny. Naopak dvěma z mála míst, která máme slušně zachována, jsou alpínská a boreální vřesoviště a veřejnosti nepřístupné jeskyně. Výsledky jsou však do značné míry zkresleny tím, že pro spoustu stanovišť i druhů ještě členské státy EU nedodaly dostatečná data. Tak má například Španělsko svých stanovišť v příznivém stavu pouhé 1 %, ovšem u 60 % stanovišť nezná aktuální stav.
Co se týká konkrétních druhů, tak třeba ze savců je na tom v ČR zle kočka divoká, sysel obecný, medvěd hnědý a vlk obecný. Jako špatný je označen ale i stav netopýra ušatého, který je ještě v atlase savců z roku 2002 uváděn jako druh běžný. Je však samozřejmě možné, že zatímco v jednom státě je konkrétní druh na vymření, jinde se mu může dařit. Hned na Slovensku je třeba hodnocen stav vlků a medvědů jako příznivý. Podobně kočce divoké se relativně daří ve Francii. A naopak – zatímco počty vyder jsou v mnoha zemích včetně ČR slušné, v Dánsku a Švédsku se jí moc dobře nevede. Jsou ovšem i zvířata, jako třeba rys pardálový nebo hrabošík tatranský, která žijí pouze na malém území, a jsou-li ohrožena v něm, znamená to jejich ohrožení celoevropské, nebo dokonce celosvětové. Stejné je to pochopitelně s endemickými druhy rostlin, jako je třeba hvozdík písečný český. Zrovna zmínění savci jsou na tom ale ve srovnání s jinými skupinami živočichů ještě poměrně dobře. U obojživelníků a plazů, ryb nebo bezobratlých jsou stavy jako nepříznivé označeny daleko častěji a třeba motýl žluťásek barvoměnný, který u nás žil ještě v roce 2006, už v ČR vyhynul. Právě u bezobratlých se přitom výrazně ukazuje i slabina Natury – některé druhy, které by ochranu silně potřebovaly, se na seznam vůbec nedostaly, což bylo ovlivněno nejen stavem vědeckého poznání v době, kdy seznamy vznikaly, ale i následnými politickými jednáními. Na druhou stranu ale může být výhodou Natury, že některé fenomény začala chránit už v době, kdy jich ještě byl dostatek. Ubývání biologické rozmanitosti se však netýká jen případného vymírání druhů. Jak je ve studii zmíněno, v ČR je například pozorováno ubývání populací polních ptáků, což je podobný vývoj jako v dalších zemích Evropy.
Ne všechno je však černé. Natura 2000 už dnes chrání území větší než Portugalsko, a to ještě celá síť zdaleka nedosáhla své plné šíře – dokončovat se bude ještě v příštích letech. Rovněž řadě dřív ohrožených druhů se v současnosti daří relativně dobře – třeba bobru evropskému, což platí i pro ČR. V srpnu 2007 byla v časopise Science zveřejněna analýza, podle níž ochrana ptačích druhů v rámci Natury 2000 přispěla k zastavení úbytku mnoha nejvíce ohrožených druhů ptáků v Evropě. Evropská komise navíc proti zemím, které na svém území nevyhlašují Naturu 2000 v dostatečné míře, vede řízení pro porušení unijního práva (což mimochodem rovněž platí pro ČR). V mnoha zemích vznikly nebo vznikají záchranné plány pro ohrožené druhy, v ČR například pro sysla obecného. A tak dále a tak dále.
Jenomže jak v polovině prosince uvedl evropský komisař pro životní prostředí Stavros Dimas, nestačí to: „Pokračující ztráta biodiverzity je kritická ne pouze kvůli vlastní hodnotě přírody, ale i kvůli tomu, že v jejím důsledku ztrácíme tzv. ekosystémové služby. Proto vyzývám členské státy, aby znásobily své úsilí o zachování pestrosti života a zdraví ekosystémů, na nichž záleží naše prosperita a dobré živobytí.“
Podle zkušeností přírodovědců a nevládních organizací ovšem k poklesu biodiverzity někdy přispívají i členské státy použitím unijních dotací nebo prosazováním jiných ohledů. Typickým příkladem může být společná rybářská politika EU – jednotlivé země při pravidelném dohadování kvót na lov ryb pravidelně tlačí na co nejvyšší čísla bez ohledu na varování vědců, že se hejna konkrétních druhů nemůžou dostatečně obnovovat.
Martin Konvička z Entomologického ústavu Akademie věd ČR zase upozorňuje, že současné podmínky pro čerpání nejužívanějších agroenvironmentálních dotací jsou nastaveny tak, že místo pomoci škodí. „V ČR se musejí ‚agroenvi‘ louky séci dvakrát do roka, a to víceméně v daných termínech. To vadí nejen motýlům, ale i ptákům, obojživelníkům, rostlinám, drobné polní zvěři, prostě úplně všemu. Dnes už se skoro nevidí někde ponechané bodláky nebo nějaké dočasně nesečené kousky luk. V tradiční krajině ovšem každý hospodařil jinak, takže se lidské zásahy děly postupně a podobně postupně se přesouvala i fauna a flóra. Přísná dotační pravidla v kombinaci s dnešní technikou tak způsobují nikdy v minulosti nevídané zestejnění krajiny,“ vysvětluje Martin Konvička a dodává, že podobně škodí zalesňování, a to zejména na cenných lokalitách ve Středomoří. Zalesňování má ovšem dopady i v ČR. „V poslední době bylo například na východě Moravy zalesněno přibližně 10 % všech lokalit, na nichž se v ČR vyskytuje Naturou přísně chráněný modrásek černoskvrnný,“ uvádí jeden příklad za všechny Martin Konvička.
Nevládní organizace pak přidávají případy, kdy byly hranice území navržených do Natury 2000 upraveny tak, aby nepřekážely různým projektům podporovaným Evropskou unií – podle Hnutí Duha k tomu došlo například při trasování dálnice D8 přes východní část Krušných hor.
Některé nedostatky ostatně přiznává i analýza Evropské komise. Podle ní je nutné především dokončit Naturu 2000 a zajistit těmto územím řádnou péči. Na biologickou rozmanitost by se ale mělo víc dbát i při rozvoji a dotování venkovských oblastí – tady by na přírodní pestrost mohlo mít nepříznivý dopad i širší pěstování plodin určených k výrobě biomasy nebo biopaliv. Podobně by podle komise bylo vhodné, aby rovněž pro financování projektů regionálního a územního rozvoje ze strukturálních fondů EU existovala nějaká pravidla zohledňující dopady na biologickou rozmanitost. Zásadně by měl být omezen taky vliv invazních druhů a podstatně snížena intenzita rybolovu v rámci společné rybářské politiky EU.
Péče o přírodní rozmanitost je i jedním z témat, jimž se chce věnovat české předsednictví EU. Jakub Kašpar, mluvčí předsednictví pro oblast životního prostředí, uvádí tři konkrétní body, jimiž se bude ČR zabývat zejména. Jde jednak o nařízení o obchodování s výrobky z tuleňů. „V tomto případě bychom rádi dosáhli dohody mezi Radou EU a Evropským parlamentem v prvním čtení.“ Druhým úkolem je posunout vyjednávání o směrnici EU o půdě. Ta přitom už jednou – v roce 2005 – ztroskotala. Podle Kašpara by se v ideálním případě za českého předsednictví mohlo dosáhnout shody na úrovni ministrů životního prostředí jednotlivých zemí. Poslední oblastí je pak sdělení Evropské komise o invazních druzích – to by měla komise zveřejnit právě v následujícím půlroce a ČR o něm chce zahájit diskusi.
Další informace:
Odkazy na statistické údaje o jednotlivých druzích a stanovištích byly v době zveřejnění tohoto článku na adrese http://biodiversity.eionet.europa.eu/article17
Martin Konvička: Motýli v ČR vymírají, česká ochrana přírody selhává – 5. listopadu 2007 – rozhovor o biologické rozmanitosti v ČR i v Evropě se zřetelem zejména na denní motýly
Jaroslav Červený: Živočišné invaze – problémy jsou vždy způsobeny nedbalostí nebo nepozorností člověka – 17. října 2008 – rozhovor o případných hrozbách invazních živočichů pro českou biodiverzitu
Martin Dušek: Jak se žije v českých řekách? – 23. prosince 2008 – rozhovor o biologické rozmanitosti českých řek
Zdeněk Vašků: Půda je nenahraditelná – 25. dubna 2008 – rozhovor mimo jiné i o významu půd pro přírodní rozmanitost
reklama
