https://ekolist.cz/cz/zpravodajstvi/zpravy/cyklostezky-pro-tatrovky
zprávy o přírodě, životním prostředí a ekologii
Přihlášení

Cyklostezky pro tatrovky

6.11.2007 12:05 | PRAHA (Ekolist.cz)
O asfaltování cyklostezek v přírodně hodnotných lokalitách Ekolist poprvé psal v článku Budování cyklostezek: Asfalt teče krajinou. K tématu se ovšem vracíme – dalším místem, kde se cyklostezky, často vydávané za pomoc životnímu prostředí, dostávají do konfliktu s přírodou, jsou stezky v nivách řek.
 

Začátek září, neděle odpoledne, dva dny po slavnostním otevření je na nové cyklostezce podél Tiché Orlice rušno. Prohánějí se tu bruslaři a cyklisté. Chvílemi se zastavuji a fotím, ale od několika kolem prosvištivších si vysloužím velmi nelichotivou poznámku, že překážím v cestě. Aby ne, jsme přece na asfaltové cyklodálnici.

Cyklostezka podél Tiché Orlice.
Dosud téměř neregulovaná řeka musela cyklostezce na některých místech ustoupit.
Foto: Hanka Hermová/Ekolist.cz

Víceúčelová komunikace

Říční údolí jsou obecně pro vedení cyklotras a stavbu cyklostezek doporučována. Umožňují totiž překonat delší vzdálenosti bez velkého převýšení. Zároveň v hustěji zastavěných nebo zemědělských oblastech bývají okolí řek posledními přírodními lokalitami v krajině a poskytují zázemí pro rekreaci. V posledních letech ale do údolí českých řek vtrhl „syndrom Dunajské cyklostezky“. Dunajská cyklostezka v Rakousku je oblíbená nenáročná dálková cyklostezka, která vede střídavě po levém i pravém břehu Dunaje a občas odbočuje k okolním památkám a jiným zajímavostem. Když to jde kolem Dunaje, proč by to nešlo i u nás, řekli si plánovači cestovního ruchu a místní politici. A tak se s odkazem na tuto cyklostezku plánují a realizují podél mnoha našich řek dálkové cesty pro cyklisty a inline bruslaře, většinou několik metrů široké a s hladkým asfaltovým povrchem. Pro výstavbu cyklostezky podél řek se navíc často dají využít pozemky, o které se stará správce vodního toku. To je obrovská výhoda, protože se tak poměrně snadno získá souvislý pás území na výstavbu cyklostezky a není nutné podstoupit náročná a dlouhodobá vyjednávání s majiteli jednotlivých rozdrobených pozemků. Správci povodí na svých pozemcích i docela ochotně výstavbu cyklostezky umožňují, ovšem za předpokladu, že se bude jednat o „víceúčelovou komunikaci“, kterou pak budou využívat i jejich vozidla k údržbě toku. Cyklostezka pak musí být postavena tak, aby unesla i naložené tatrovky a jeřáby.

Řeku stranou

Rozvoj cestovního ruchu se rozhodl povzbudit i region Orlicko-Třebovsko cyklostezkou z Letohradu do Chocně. Oficiálně se cyklostezka jmenuje „víceúčelová komunikace údolím řeky Tiché Orlice a Třebovky“, má mít celkovou délku 40 kilometrů a stát 133,7 milionů korun. Víceúčelová je právě proto, že neslouží jen cyklistům, pěším a inline bruslařům, ale i vozidlům správce vodního toku a místy i jako příjezdová komunikace pro majitele okolních nemovitostí.

Způsob výstavby cyklostezky podél Tiché Orlice se však moc nelíbí ochráncům přírody. Martin Hanousek z Českého svazu ochránců přírody JARO Jaroměř upozorňuje především na zbytečné zásahy do přirozené řeky, kvůli nimž přišli o místo k hnízdění například ledňáčci a břehule. „Tito ptáci si stavějí hnízda v přírodních nátržích v březích. Břehy však byly na mnoha místech kvůli stavbě cyklostezky zpevněny,“ vysvětluje Martin Hanousek. Na některých místech musela dosud téměř neregulovaná řeka o několik metrů cyklostezce ustoupit, navíc je doplněna o násypy a haldy hlíny, smetí a naházené pokácené stromy. „Kvůli cyklostezce byly káceny břehové porosty, těžko ale říct, proč jsou na jejich místo vysazovány smrky, které v nivě této řeky nemají co dělat, navíc ještě přímo pod elektrickým vedením,“ podivuje se Hanousek. Přitom zdůrazňuje, že on ani jeho kolegové z ČSOP JARO Jaroměř nemají nic proti výstavbě cyklostezek, které respektují hodnotu okolní přírody a krajiny. To se podle nich však v případě Orlické cyklotrasy nestalo.

Součást krajiny

Cyklostezky se plánují a mnohde dokonce už i staví v údolích snad všech českých a moravských řek. Jen pro příklad je možné uvést údolí Bečvy, Moravy, v plném proudu je výstavba cyklostezky podél Baťova kanálu, postupně vznikají jednotlivé úseky zpevněných cyklostezek podél Labe, někde dokonce po obou jeho březích. Obrysy začíná nabývat i cyklostezka podél Jizery, která by měla vést od pramene až po soutok s Labem. V naprosté většině případů jde a půjde o betonové a asfaltové cesty.

Z toho však mnozí cyklisté radost nemají, a to i když odhlédnou od škod na přírodě. „Drahé a nudné černé pruhy asfaltu se dělají podle metodiky městských dopravních cyklostezek,“ říká Tomáš Kvasnička z České mountainbikové asociace. „Nákladné cyklistické stavby, které jsou tolik potřeba v našich městech, jsou tak přesouvány do volné krajiny. Tam však rekreační návštěvníci včetně cyklistů touží především po těsném kontaktu s přírodou. Necitlivě postavené asfaltové stezky to však neumožňují,“ tvrdí Tomáš Kvasnička.

Cyklostezka podél Tiché Orlice.
Asfaltové a betonové cyklostezky brání budoucí revitalizaci a meandrování řeky.
Foto: Hanka Hermová/Ekolist.cz

Jiní propagátoři rekreační cyklistiky si ale s přírodou takové starosti nedělají. „Cyklostezkou kolem Tiché Orlice jsem byl nadšený. Nejedná se o rovnou čáru, ale kroutí se krajinou v těsné nebo větší vzdálenosti od řeky. Samozřejmě že si její budování vyžádalo nezanedbatelný zásah do krajiny a v současné době cyklostezka působí v krajině jako cizorodý element. Z vlastní zkušenosti ale vím, že za pár let to bude jinak,“ říká Jaroslav Mikšaník ze sdružení Olomoučtí kolaři. Podle Mikšaníka okolí cyklostezky opět zaroste a cyklostezka se stane nerušivou součástí krajiny. I Jaroslav Martinek, který má v Centru dopravního výzkumu (CDV, jde o vědeckovýzkumnou organizaci spadající pod ministerstvo dopravy) na starosti cyklistickou dopravu, říká, že podél řek by měly být stezky asfaltové. „Dívám se na to pragmaticky. Kde jinde by asfaltové cyklostezky měly být? Minimálně 50 % lidí v České republice trpí nedostatkem pohybu a přitáhne je jedině nenáročná cyklostezka,“ říká Jaroslav Martinek. Podle něj cyklostezka kolem Tiché Orlice dokáže přitáhnout široké spektrum lidí – rodiny s malými dětmi, inline bruslaře i lidi ve středním věku. Asfaltová cyklostezka má podle něj navíc výhodu, že na ní není bláto, ani když prší, a dokáže snáz odolat povodním. „Například Labská cyklostezka u Ústí nad Labem měla povrch částečně asfaltový a částečně přírodní a ten přírodní povrch povodeň úplně zničila,“ argumentuje Martinek. Ústečtí cyklisté však tvrdí, že pětisetletá voda, která se tehdy údolím Labe prohnala, zničila kromě cesty i okolní budovy, a proto není možné na základě této výjimečné události posuzovat odolnost povrchů.

Jaroslav Martinek z CDV hájí hladký asfaltový povrch i kvůli dětem. Podle něj – odkazuje na zkušenosti s vlastními dětmi – mají malé děti radši hladký povrch cyklostezky, zvlášť když mají ujet delší vzdálenost (20–40 kilometrů), protože nemají takovou sílu v rukou a po nerovném povrchu se jim nejede příjemně. „Je to pro ně i rychlejší. Samozřejmě pokud je rodič ‚zapřísáhlý biker‘, bude mít na danou věc jiný názor,“ tvrdí Jaroslav Martinek.

Dopady nikdo neřeší

Z asfaltových a betonových cyklostezek v těsné blízkosti vodních toků však vůbec není nadšený Tomáš Havlíček z Atelieru Fontes, který se zabývá projekty se zaměřením na vodní hospodářství krajiny. Podle něj jde o typ investice obecně považované za ekologickou, která ale brání budoucí revitalizaci dřív upraveného toku nebo omezuje meandrování – tedy v případě Tiché Orlice například obnovení zasypaných a zaoraných slepých ramen a tůní. „Podle mě by se měly říční nivy a břehy toků chránit, pouštět by se tam měly jen stavby, kterým voda neublíží a které nebrání přirozeným procesům,“ říká Tomáš Havlíček.

„Příkladem je třeba říčka Litava na jižní Moravě. Podél ní byly v minulosti vybudovány hráze, a to i ve volné krajině mimo zastavěné území. Několik studií navrhlo zrušení nebo odsun hráze. Přesto byla nedávno v koruně hráze postavena cyklostezka. V případě revitalizace by tak byla tato jinak chvályhodná investice zmařena.“ Důvody pro ochranu nivy podle něj nejsou zdaleka jen ekologické, ale i vodohospodářské a ekonomické. „Zkušenosti z nedávných povodní u nás i v zahraničí ukazují, že ani drahé investice do protipovodňových staveb nedokážou vždy spolehlivě ochránit stavby a zařízení v nivách. Nejefektivněji vyjde ponechání niv rozlivům – tak se v nich zadrží voda a nezpůsobují zrychlení povodní jako nevhodně upravené toky,“ říká Tomáš Havlíček.

Jak přiznává Jaroslav Martinek z CDV, tedy z instituce, která v ČR výstavbu cyklostezek intenzivně prosazuje, dopad asfaltových cyklodálnic na přírodu a krajinu nikdo neřeší. „Není to na zakázku,“ říká Martinek. „Na takový výzkum by se musely získat peníze a bylo by potřeba podat projekt na ministerstvo životního prostředí.“ Nad touto informací se však velmi podivuje Tomáš Kvasnička z mountainbikové asociace: „Připadá mi komické, že instituce, která se zabývá rekreačními cyklistickými stezkami a zároveň se jmenuje Centrum dopravního výzkumu, přiznává, že neřeší jejich dopady na krajinu, a k tomu navíc tvrdí, že výzkum nemá v zadání. Jestli CDV není schopné, ať už samo nebo ve spolupráci s jinými institucemi, výzkum uskutečnit, mělo by přestat předstírat, že je na tuto problematiku odborníkem.“

Článek je převzat z tištěného Ekolistu 11/2007.


reklama

 
Hanka Hermová

Online diskuse

Redakce Ekolistu vítá čtenářské názory, komentáře a postřehy. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se ale zároveň zavazujete dodržovat pravidla diskuse. V případě porušení si redakce vyhrazuje právo smazat diskusní příspěvěk
Do diskuze se můžete zapojit po přihlášení

Zapomněli jste heslo? Změňte si je.
Přihlásit se mohou jen ti, kteří se již zaregistrovali.

 
reklama


Pražská EVVOluce

reklama
Ekolist.cz je vydáván občanským sdružením BEZK. ISSN 1802-9019. Za webhosting a publikační systém TOOLKIT děkujeme Ecn studiu. Navštivte Ecomonitor.
Copyright © BEZK. Copyright © ČTK, TASR. Všechna práva vyhrazena. Publikování nebo šíření obsahu je bez předchozího souhlasu držitele autorských práv zakázáno.
TOPlist TOPlist