https://ekolist.cz/cz/zpravodajstvi/zpravy/guardian-alternativni-reseni-energeticke-budoucnosti-existuje
zprávy o přírodě, životním prostředí a ekologii
Přihlášení

Guardian: Alternativní řešení energetické budoucnosti existuje

10.9.2004 11:49 | PRAHA/LONDÝN (EcoMonitor)
Změny klimatu existují, potvrdil to sám George Bush. Po letech výsměchů „zeleným prorokům“ politici i tisk užívají jejich argumenty proti fosilním palivům. Pokud se staráme o změny klimatu a pokud se zajímáme o budoucí zdroje energie, musíme nutně podporovat návrat jaderné energetiky?
 

To je otázka, kterou musíme zodpovědět. Před několika měsíci byla výroba jaderné energie zastavena. Veřejnost ji nenáviděla, korporace za ni nechtěly platit, vláda s ní nechtěla riskovat. Rozhodlo se, že bez plné podpory veřejnosti už nebude vyráběna žádná nová jaderná energie.

V květnu se to ale začalo měnit. James Lovelock, environmentalista známý svou „hypotézou Gaia“, učinil v deníku Independent tuto obhajobu: „Naléhavě žádám své přátele, aby změnili svá tvrdohlavá stanoviska ohledně jaderné energie.“Titulky zněly: „Zelený guru je pro nukleární energii!“

Neměly ale tak docela pravdu. Lovelock byl vždycky tak trochu nadšencem, což je generační záležitost. Před padesáti lety Británie slibovala, že za pomoci jaderných reaktorů se bude energie vyrábět „příliš levně, než aby se dala měřit“. Tento sen se usídlil v myslích generace té doby: téměř všichni jaderní fanoušci jsou starší 60 let.

Jedna ze dvou českých jaderných elektráren - JE Temelín.
Foto: Jan Regal

V červenci byl Tony Blair požádán parlamentní komisí, aby se vyjádřil k Lovelockovým tezím. „Bojoval jsem dlouho a tvrdě se svou stranou i s ostatními, abych je ujistil, že jaderná alternativa není uzavřenou záležitostí. Nemůžete ji ze svého programu vyškrtnout, pokud berete vážně scénář změny klimatu,“ řekl Tony Blair.

Minulý měsíc argumentovali řídící pracovníci Centra pro alternativní technologii, o kterém by se dalo předpokládat, že vyvíjí alternativy k nukleární energii, že „nejhorší pravděpodobná jaderná katastrofa není tak hrozná jako nejhorší možná katastrofa způsobená změnami klimatu.“ A doporučili „skromný návrat k nukleární energii v lokalitách, kde již jsou jaderná zařízení.“

Jejich předpoklad je jistě správný. Každodenní emise z elektrárny, jako je například Sellafield, každoročně zabije pravděpodobně několik tuctů lidí. Změny klimatu již zabily stovky tisíc, zabijí miliony a pokud neuděláme velmi brzy něco velmi překvapivého, zabijí miliardy.

Jaderná energie však není zcela bez emisí oxidu uhličitého. K těžbě uranu a budování i bourání elektráren je potřeba ropa. Rovněž beton vylučuje oxid uhličitý. Celková emise je však podle Mezinárodní agentury pro atomovou energii oproti spalování fosilních paliv nepatrná. Pokud jsou do celkových nákladů započítány také náklady na odstranění stavby a nakládání s odpadem, bylo by to jistě mnohem dražší. Avšak jaké jsou celkové náklady při spalování uhlí a plynu? Ty jsou zřejmě nevyčíslitelné: jak můžete zjistit cenu globálního hladovění?

Zřejmě již dlouho nebude platit, že neexistuje bezpečný způsob uložení jaderného odpadu. Právě jsem si přečetl technickou zprávu Finského jaderného úřadu Posiva, která se mým netrénovaným očím zdála docela přesvědčivá. Vyhořelé palivo je zalito do železa, poté obaleno mědí a nakonec je to celé uloženo do hlubinných vrtů. Tento vrt je vyplněn nasyceným bentonitem (druh jílu). Odborníci z Posivy tvrdí, že za těchto podmínek měděná bariéra vydrží nejméně milion let.

Samozřejmě to, co může být provedeno, není stejné, jako to, co bude provedeno. Existuje nebezpečí, že dobrý příklad Posivy je ostatními zástupci jaderného průmyslu užíván jako Potěmkinova vesnice: ukázka projektu, která má vytvořit dojem, že problém je vyřešen. Také jistě nemůžeme očekávat, že britské jaderné reaktory budou stejně spolehlivé jako ty finské.

V pátek například Evropská komise dala britskou vládu k soudu za to, že v Sellafieldu zamítla vpustit evropské komisaře k průzkumu jedné ze skládek. V Sellafieldu se totiž po dobu zhruba 30 let v okolních nádržích nacházelo okolo 1,3 tuny plutonia.

Minulý pátek deník Guardian odhalil, že společnost British Nuclear Fuels tajně uložila 10 000 krychlových metrů jaderného odpadu pocházejícího z jiných zemí. Takové věci se stávají pořád. Například britský Úřad pro atomovou energii vyhazuje odpad do dvou otevřených jam na útesech vedle své elektrárny v Dounreay. Jedna z těchto jam v roce 1977 explodovala a rozprášila plutonium po plážích, úřad se však neobtěžoval nikomu nic oznámit celých 18 let. Také ministerstvo obrany skládkovalo 17 000 tun jaderného odpadu na mořském dně při pobřeží v Alderney.

Pravděpodobně je poctivé říci, že nukleární energie zabije desítky tisíc lidí. Jestliže (a zdá se to být stále pravděpodobnější) se záležitosti chopí teroristé, počet zabitých se vyšplhá na miliony.

Morální kalkuly se tedy stále přiklánějí na stranu jaderné energie, pokud by to ovšem byla jediná alternativa ke spalování fosilních paliv. To však není. Když Lovelock prohlašuje, že „jenom jeden okamžitý dostupný zdroj energie nezpůsobuje globální oteplování a to je jaderná energie“, mýlí se hned ve dvou bodech. Není totiž zdroj jediný a není totiž okamžitě dostupný.

Novou generaci jaderných elektráren je možno budovat pouze ze státních peněz. Soukromý sektor nebude riskovat. Bude to trvat nejméně 10 let a bude to stát desítky nebo pravděpodobněji stovky miliard liber. Vláda nebude utrácet peníze dvakrát: buď bude investovat masivně do jaderné energie, nebo bude investovat masivně do alternativní energie a do snižování spotřeby. Institut Rocky Mountain dokázal, že by tak bylo možno ušetřit až sedmkrát více, než kolik se proinvestuje do jaderné energetiky. A nikoho přitom nezabijete. Mnohé by se také dalo změnit ve výzkumných programech, které by se měly zaměřit na vývoj levnějších solárních článků, se kterými by bylo možné pokrýt skoro každou střechu v Británii.

Takže dilema, které nastolil James Lovelock a prošetřil Tony Blair a jeho nesrozumitelní ministři, je klamné. Není potřeba si vybírat mezi dvěma způsoby hromadné smrti. Pořád si ještě můžeme vybrat život.

Podle článku George Monbiota na Guardian ze dne 07. 09. 2004


reklama

 
Hana Hermová

Online diskuse

Redakce Ekolistu vítá čtenářské názory, komentáře a postřehy. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se ale zároveň zavazujete dodržovat pravidla diskuse. V případě porušení si redakce vyhrazuje právo smazat diskusní příspěvěk
Do diskuze se můžete zapojit po přihlášení

Zapomněli jste heslo? Změňte si je.
Přihlásit se mohou jen ti, kteří se již zaregistrovali.

 
reklama


Pražská EVVOluce

reklama
Ekolist.cz je vydáván občanským sdružením BEZK. ISSN 1802-9019. Za webhosting a publikační systém TOOLKIT děkujeme Ecn studiu. Navštivte Ecomonitor.
Copyright © BEZK. Copyright © ČTK, TASR. Všechna práva vyhrazena. Publikování nebo šíření obsahu je bez předchozího souhlasu držitele autorských práv zakázáno.
TOPlist TOPlist