https://ekolist.cz/cz/zelena-domacnost/rady-a-navody/na-barveni-latek-barvy-z-prirody
zprávy o přírodě, životním prostředí a ekologii
Přihlášení

Na barvení látek barvy z přírody

6.7.2006 08:00 | PRAHA (EkoList)
Seriál článků o možnostech nepotravinářského využití surovin ze zemědělských plodin, který pro nás připravil doktorand katedry rostlinné výroby Zemědělské fakulty Jihočeské univerzity Petr Konvalina, pokračuje článkem o využití přírodních barviv.
 
Výhradně přírodní barviva byla u nás používána k barvení oblečení a ostatního textilu do poloviny 18. století. V Čechách a na Moravě se barvíři dělili na tzv. černobarvíře (barvili na černo, na modro a na hnědo) a krasobarvíře (barvili na žluto, červeno a zeleno). Byly proto využívány zdroje některých přírodních barviv, které se nacházely i u nás. Například mořena barvířská se pěstovala v okolí Prahy a Brna už v 17. století. Po celý středověk se v Čechách a na Slovensku pěstoval také boryt a šafrán (na Moravě už od 13. století). Na zušlechtění lněných výrobků se tak podíleli nejen barvíři pláten, ale taky běliči a mandlíři. Po rozvoji syntetických barviv (po roce 1860) došlo k likvidaci porostů barvířských rostlin. Od této doby místo nich začal chemický průmysl vyrábět syntetické náhražky. Začátkem 21. století je tak přírodními barvivy barven pouze zlomek z vyrobeného textilu.

Kručinka barvířská dává krásně žlutou barvu.
Foto: Zdeněk Pazdera/botanika.wendys.cz

Výhody a nevýhody
Zájem o přírodní barviva však v poslední době stoupá, protože si veřejnost začíná stále víc uvědomovat zdravotní a environmentální problémy související s používáním umělých barviv, kterých se celosvětově spotřebuje asi milion tun ročně. Toxické znečištění odpadních vod po barvení umělými barvivy je totiž výrazně vyšší, než je tomu v případě barviv přírodních.

Základním zdrojem surovin pro výrobu syntetických barviv je ropa a černouhelný dehet, který se získává z koksu, amoniaku a suchou destilací černého uhlí. Přírodní barviva jsou naproti tomu získávána z obnovitelných zdrojů a vedle nižšího zatížení životního prostředí při výrobě můžou znamenat taky nové tržní příležitosti pro farmáře a malé a střední podniky.

Barvířské rostliny
Pro barvení je možné využít velké množství divoce rostoucích i pěstovaných rostlin. Na následujících řádcích je stručný přehled nejvýznamnějších barvířských rostlin, v tabulce jsou pak uvedeny další významné barvířské rostliny.

Světlice barvířská (Carthamus tinctorus) je jednoletá bylina, která dorůstá výšky až jednoho metru a pochází z Orientu. Její květy obsahují červené barvivo karthamin a žluté barvivo zvané saflorová žluť. Červeným barvivem se barvilo v minulosti hedvábí a lněné látky a připravovala se z něj rovněž barevná líčidla.

Rezeda žlutá (Reseda luteola) je jednoletá nebo ozimá bylina, dorůstající výšky 50–150 cm. Obsahuje ve všech částech rostlinného těla trvanlivé žluté barvivo luteolin (tetrahydroxyflavon). Nejsilnější barvicí schopnost mají stonky a listy. Pomocí mořidel (v tomto případě kamence) můžeme barvit především vlnu a hedvábí na jasně žluto, při použití chloridu cínatého pak na žluto-oranžovo. Se skalicí se obarví látky na olivovou barvu.

Už Plinius starší ve svých spisech uvádí, že výtažek z borytu barvířského (Isatis tinctoria) je oblíbeným barvivem keltských kmenů, které se používalo při náboženských rituálech, sloužil ale i jako léčivo a prostředek k barvení vlny. Boryt je rostlina dorůstající výšky 0,5–1,4 m. Získat z něho můžeme látku zvanou indoxyl, jejíž oxidační produkty jsou převážně modře nebo purpurově zbarvené – podobně jako pravé indigo získávané ze zástupců jiných čeledí. K barvení na modro se používají listy, které se vaří ve vodě.

Kručinka barvířská (Genista tinctoria) je otužilý opadavý polokeř, dorůstající výšky 30–100 cm. Kvetoucí vrcholky větviček i s květy mořené kamencem dávají krásně žlutou barvu. V minulosti byl tento druh oblíbenou barvířskou rostlinou. Její lidové názvy jsou mimo jiné amočník, janofit, janovec menší, kozí barva, stínavec a žlutidlo.

Mořena barvířská (Rubia tinctorum) patří mezi nejstarší a nejužívanější barviva v Evropě, na Středním východě a v Indii. Byla známá už ve starověku, kdy se používala hlavně na barvení textilií. Je to otužilá vytrvalá rostlina, dorůstající do výšky 60–100 cm. Mořena obsahuje v kořenech barviva alizarin a purpurin. Sytě červená barva se získá z barvicí lázně mořenového kořene, kdy je mořidlem kamenec a vinný kámen.

Ptačí zob obecný (Ligustrum vulgare) je hojně kvetoucí keř se vstřícnými, kožovitými listy. K barvení na růžovo se používají plody, s kamencem a solí získává barvené plátno zase jasně růžovou barvu. Z čerstvé kůry se s kamencem v kyselém prostředí získává žlutá barva. Pokud ve vroucí lázni s kamencem delší dobu louhujeme tuhé kožovité listy, dají zelené zbarvení tkanin.

Řešetlák počistý (Rhamnus cathartica) je až 8 m vysoký keř. Jeho plody s kamencem a vinným kamenem dávají zeleň řešetlákovou, která se může použít nejen k barvení tkanin na zeleno, ale taky k přípravě zeleného inkoustu a malířských barev. Řešetláková zeleň je jedním z nejlepších zelených barviv na tkaniny.

Možnosti v budoucnosti
Nejen kvůli nedostupnosti standardizovaných barviv na trhu a jejich nízké stálosti, ale taky kvůli omezenému výběru odstínů a nahraditelnosti umělými barvivy se zatím přírodní barviva špatně prosazují. Jako příklad ale může posloužit indická firma Alps Industries, které se podařilo některé nevýhody překonat tím, že vyrábí látky už z přírodně barvených vláken, čímž zajišťuje jejich opakovatelnost a umožňuje jí to i vyrobit velkou škálu odstínů s poměrně dobrou stálostí barev. Přírodní barviva vyvinutá v této firmě můžou být použita k barvení všech typů přírodních i syntetických tkanin, jako jsou vlna, hedvábí, nylon, polyester atd. Firma vyrábí sedm základních barev: modrou, zelenou, purpurově červenou, hnědou, žlutou, lněnou a černou. Vlákna obarvená v těchto sedmi základních barvách jsou pak smíchána s neobarvenými vlákny vždy v určitém poměru, čímž vznikne až neuvěřitelných 280 odstínů.

V České republice zatím nepůsobí žádná specializovaná firma, která by se zabývala přímo využitím tohoto cenného obnovitelného zdroje. Pořádají se ale například kurzy barvení přírodními barvivy (Rosa) a v poslední době bylo vydáno několik knih s touto tématikou. Použití přírodních barviv je velmi jednoduché a každý si ho může vyzkoušet sám. Návod, jak barvit přírodními barvivy, bude uveden v příštím díle seriálu týkajícím se přírodních vláken – pro ně jsou tato barviva totiž nejvhodnější.

Český název Použitá část Mořidla Barva
Afrikán kvetoucí nať kamenec, chlorid cínatý zlatočervená
Bez černý listy zelená nebo modrá skalice // kamenec zelená // fialová
Cibule setá plody // slupky kamenec // zelená nebo modrá skalice žlutá až hnědá // zelená
Kakost smrdutý kvetoucí nať kamenec žlutá
Kamejka rolní kořen kamenec červená
Kopřiva dvoudomá celá rostlina všechna odstíny zelené
Kontryhel obecný nať kamenec odstíny zelené
Krásnoočko barvířské kvetoucí nať kamenec, chlorid cínatý zlatočervená
Kostival lékařský celá rostlina kamenec žlutá
Mařinka barvířská kořen kamenec červená
Měsíček zahradní květy kamenec žlutá
Mochna nátržník kořen kamenec červenohnědá až hnědá
Ostružiník mladé výhonky kamenec krémově hnědá
Pilát lékařský kořen kamenec růžovohnědá
Podběl lékařský listy kamenec zeleno až hnědožlutá
Přeslička rolní nať kamenec krémově žlutá
Rdesno barvířské nať   modrá
Rmen barvířský květenství kamenec světle žlutá
Svízel syřišťový kořen kamenec růžová až červená
Šťovík kyselý celá rostlina // kořen kamenec // kamenec šedožlutá // jemně růžová
Třezalka tečkovaná květenství kamenec béžová
Vlaštovičník větší kvetoucí nať kamenec + vinný kámen světle žlutá
Vratič obecný květenství kamenec žlutooranžová

Další informace:
http://home.zf.jcu.cz/databazefytomasy
Bidlová, V.: Barvení pomocí rostlin. Rosa, České Budějovice, 2004.
Tichá, I., Tichý, L.: Barvy z rostlin. Rezekvítek, Brno, 1998.
www.alpsind.com

Článek je součástí seriálu o možném nepotravinářském využití rostlinné výroby. Další díly seriálu:
Škrob – od lepidel po cédéčka 7. června 2006
Na džíny, na pytle, na koberce… 2. září 2006
Sláma nejen na ozdobu 11. října 2006
Odbouratelná mastnota 14. listopadu 2006

Článek vyšel v tištěném EkoListu č. 6/06.


reklama

 
Petr Konvalina

Online diskuse

Redakce Ekolistu vítá čtenářské názory, komentáře a postřehy. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se ale zároveň zavazujete dodržovat pravidla diskuse. V případě porušení si redakce vyhrazuje právo smazat diskusní příspěvěk
Do diskuze se můžete zapojit po přihlášení

Zapomněli jste heslo? Změňte si je.
Přihlásit se mohou jen ti, kteří se již zaregistrovali.

 
reklama


Pražská EVVOluce

reklama
Ekolist.cz je vydáván občanským sdružením BEZK. ISSN 1802-9019. Za webhosting a publikační systém TOOLKIT děkujeme Ecn studiu. Navštivte Ecomonitor.
Copyright © BEZK. Copyright © ČTK, TASR. Všechna práva vyhrazena. Publikování nebo šíření obsahu je bez předchozího souhlasu držitele autorských práv zakázáno.
TOPlist