Je možné zachránit biodiverzitu v Evropě?
„Zatímco politici mají okamžitý přístup k informacím o podmínkách v ekonomice, vzdělávacích programech, zdravotnictví, srovnatelné informace o podmínkách ekosystémů jsou nedostupné, přestože hrají tak důležitou roli,“ tvrdí Evropská agentura pro životní prostředí (EEA). Proto přišla se zprávou, která má tuto mezeru alespoň zčásti zacelit a v níž mapuje biodiverzitu v Evropě a střední Asii.
Mečoun a rohy antilop
Evropa je křižovatkou pro migrující živočichy, o něž se dělí s Afrikou, Severní Amerikou a Blízkým Východem. Mezi 3948 celosvětově ohroženými druhy obratlovců se jich v Evropě a střední Asii nachází 335, z čehož je 37 % savců, 15 % ptáků, 4 % obojživelníků, 10 % plazů a 34 % sladkovodních ryb. U rostlin se předpokládá asi 32 000 globálně ohrožených druhů, z toho v Evropě na osm set. Výrazný dopad na druhovou rozmanitost má obchod, ať už přímo či nepřímo. Světový trh s ohroženými druhy upravuje Úmluva o mezinárodním obchodu s ohroženými druhy fauny a flóry (CITES). Ze zemí západní Evropy se k ní připojily všechny, ze střední a východní Evropy ale úmluvu několik zemí nepodepsalo.
Evropa je klíčovým dovozcem divokých druhů, ale je také významným dodavatelem výrobků z volně žijících zvířat, jako jsou kaviár, mečoun, rohy antilop Saiga, trofeje z lovů či sušené léčivé byliny a cibulky rostlin. Podle zprávy EEA má východní Evropa obrovské problémy se sledováním a kontrolou své divoké fauny a flóry. I proto s ní zůstává ilegální obchod rozšířen.
Mokré Dánsko
Ještě důležitější než omezování obchodu je ochrana lokalit, kde se ohrožené druhy zvířat nebo rostlin nacházejí – pokud je poškozen jejich domov, mohou zaniknout. Mezi cenné biogeografické lokality v rozdělení EEA patří mokřady, polopřírodní pastviny, horské ekosystémy a mořské a pobřežní oblasti.
Mokřady pokrývají asi 10 % Evropy, z čehož připadá 4,4 % na EU, další4,4 % jsou v evropských státech mimo EU a pokrývají 12,7 % Ruské federace. Podle odhadů Švýcarsko či Bulharsko například přišlo o 90 % svých mokřadů za poslední jedno až dvě století, Francie o tři čtvrtiny, Dánsko o 60 % a jejich dalšímu ubývání zamezili pouze Dánové. V poslední době se mokřady vytrácejí hlavně v jižní Evropě. Největší ohrožení pro ně nepředstavuje průmysl, ale zemědělství, regulace vodních toků, rekreace, bydlení a s tím spojené znečištění.
Co se týče pastvin a stepí, liší se situace země od země podle intenzity zemědělství. Výrazný je příklad Kazachstánu, kde se sovětský režim pokoušel v 50. letech o „vzestup panenských krajin“ a zaváděl zde kolchozy. Po pádu režimu od roku 1992 zemědělská výroba rapidně klesla a víc než polovina zoraných stepí se změnila zpět v přírodní step. V EU však tohoto stavu nelze dosáhnout podobně radikálně, proto je v rámci společné zemědělské politiky podporováno šetrné farmářství. Extenzivní farmářství, které zachovává ekologickou hodnotu dané lokality, není podle statistik EEA problémem pro Španěly či Řeky (82,61 %), naopak v Polsku, Maďarsku nebo Velké Británii je podíl tohoto typu hospodaření pouhých 14, 23 a 25 %. K typu extenzivně využívaných stanovišť patří mj. stepi, pusté pláně, křoviny, slaniska, různé druhy pastvin, ale i vinice, sady či olivové háje.
Citlivý Kyrgyzstán
Rozmanitost druhů na mořských pobřežích je zajištěna Bernskou úmluvou (Úmluva o uchování evropských divokých a přírodních stanovišť z roku 1979) a směrnicemi o ptácích a stanovištích. Unie se snaží aplikovat tuto legislativu i na své pobřežní vody, alespoň v rámci „ekonomických zón“ do 200 mil od břehu. Horské oblasti v Evropě sahají od západního středomoří až k Sibiři, patří k nim Ural i Kavkaz. Jsou rezervoárem největšího množství flóry a fauny včetně velkých predátorů. Nejohroženější šelmou v současnosti je rys iberský, kterého zbývá jen 150 – 200 kusů na dvou malých územích Španělska. Mizí kvůli úbytku kořisti (králíků), zalesnění, stavbě přehrad či silnic. Příkladem citlivého přístupu k zachování biodiverzity je podle EEA Kyrgyzstán, který si zvolil cestu trvale udržitelného rozvoje. Proto vyloučil nové těžařské projekty i budování dalších vodních elektráren a biosférická rezervace Issyk-Kul pokrývá téměř čtvrtinu země.
Dalším stupněm k zachování druhové rozmanitosti by mělo být podle odborníků spojování chráněných zón do nadevropské sítě. Některé národní iniciativy už existují – třeba ve formě ekologických koridorů pro velké masožravce.
Článek je převzatý z tištěného EkoListu číslo březen 2004.
reklama