https://ekolist.cz/cz/zpravodajstvi/zpravy/je-mozne-zachranit-biodiverzitu-v-evrope
zprávy o přírodě, životním prostředí a ekologii
Přihlášení

Je možné zachránit biodiverzitu v Evropě?

1.4.2004 14:51 | PRAHA (EkoList)
Státy Evropské unie se na nedávné konferenci v Madridu shodly, že je nutné zastavit úbytek druhové rozmanitosti v EU do roku 2010 a usilovat o jeho zastavení i v celosvětovém měřítku. Vědí však politici, o co konkrétně se v této oblasti jedná?
 

„Zatímco politici mají okamžitý přístup k informacím o podmínkách v ekonomice, vzdělávacích programech, zdravotnictví, srovnatelné informace o podmínkách ekosystémů jsou nedostupné, přestože hrají tak důležitou roli,“ tvrdí Evropská agentura pro životní prostředí (EEA). Proto přišla se zprávou, která má tuto mezeru alespoň zčásti zacelit a v níž mapuje biodiverzitu v Evropě a střední Asii.

Mečoun a rohy antilop

Evropa je křižovatkou pro migrující živočichy, o něž se dělí s Afrikou, Severní Amerikou a Blízkým Východem. Mezi 3948 celosvětově ohroženými druhy obratlovců se jich v Evropě a střední Asii nachází 335, z čehož je 37 % savců, 15 % ptáků, 4 % obojživelníků, 10 % plazů a 34 % sladkovodních ryb. U rostlin se předpokládá asi 32 000 globálně ohrožených druhů, z toho v Evropě na osm set. Výrazný dopad na druhovou rozmanitost má obchod, ať už přímo či nepřímo. Světový trh s ohroženými druhy upravuje Úmluva o mezinárodním obchodu s ohroženými druhy fauny a flóry (CITES). Ze zemí západní Evropy se k ní připojily všechny, ze střední a východní Evropy ale úmluvu několik zemí nepodepsalo.

Evropa je klíčovým dovozcem divokých druhů, ale je také významným dodavatelem výrobků z volně žijících zvířat, jako jsou kaviár, mečoun, rohy antilop Saiga, trofeje z lovů či sušené léčivé byliny a cibulky rostlin. Podle zprávy EEA má východní Evropa obrovské problémy se sledováním a kontrolou své divoké fauny a flóry. I proto s ní zůstává ilegální obchod rozšířen.

Mokré Dánsko

Ještě důležitější než omezování obchodu je ochrana lokalit, kde se ohrožené druhy zvířat nebo rostlin nacházejí – pokud je poškozen jejich domov, mohou zaniknout. Mezi cenné biogeografické lokality v rozdělení EEA patří mokřady, polopřírodní pastviny, horské ekosystémy a mořské a pobřežní oblasti.

Mokřady pokrývají asi 10 % Evropy, z čehož připadá 4,4 % na EU, další4,4 % jsou v evropských státech mimo EU a pokrývají 12,7 % Ruské federace. Podle odhadů Švýcarsko či Bulharsko například přišlo o 90 % svých mokřadů za poslední jedno až dvě století, Francie o tři čtvrtiny, Dánsko o 60 % a jejich dalšímu ubývání zamezili pouze Dánové. V poslední době se mokřady vytrácejí hlavně v jižní Evropě. Největší ohrožení pro ně nepředstavuje průmysl, ale zemědělství, regulace vodních toků, rekreace, bydlení a s tím spojené znečištění.

Co se týče pastvin a stepí, liší se situace země od země podle intenzity zemědělství. Výrazný je příklad Kazachstánu, kde se sovětský režim pokoušel v 50. letech o „vzestup panenských krajin“ a zaváděl zde kolchozy. Po pádu režimu od roku 1992 zemědělská výroba rapidně klesla a víc než polovina zoraných stepí se změnila zpět v přírodní step. V EU však tohoto stavu nelze dosáhnout podobně radikálně, proto je v rámci společné zemědělské politiky podporováno šetrné farmářství. Extenzivní farmářství, které zachovává ekologickou hodnotu dané lokality, není podle statistik EEA problémem pro Španěly či Řeky (82,61 %), naopak v Polsku, Maďarsku nebo Velké Británii je podíl tohoto typu hospodaření pouhých 14, 23 a 25 %. K typu extenzivně využívaných stanovišť patří mj. stepi, pusté pláně, křoviny, slaniska, různé druhy pastvin, ale i vinice, sady či olivové háje.

Citlivý Kyrgyzstán

Rozmanitost druhů na mořských pobřežích je zajištěna Bernskou úmluvou (Úmluva o uchování evropských divokých a přírodních stanovišť z roku 1979) a směrnicemi o ptácích a stanovištích. Unie se snaží aplikovat tuto legislativu i na své pobřežní vody, alespoň v rámci „ekonomických zón“ do 200 mil od břehu. Horské oblasti v Evropě sahají od západního středomoří až k Sibiři, patří k nim Ural i Kavkaz. Jsou rezervoárem největšího množství flóry a fauny včetně velkých predátorů. Nejohroženější šelmou v současnosti je rys iberský, kterého zbývá jen 150 – 200 kusů na dvou malých územích Španělska. Mizí kvůli úbytku kořisti (králíků), zalesnění, stavbě přehrad či silnic. Příkladem citlivého přístupu k zachování biodiverzity je podle EEA Kyrgyzstán, který si zvolil cestu trvale udržitelného rozvoje. Proto vyloučil nové těžařské projekty i budování dalších vodních elektráren a biosférická rezervace Issyk-Kul pokrývá téměř čtvrtinu země.

Dalším stupněm k zachování druhové rozmanitosti by mělo být podle odborníků spojování chráněných zón do nadevropské sítě. Některé národní iniciativy už existují – třeba ve formě ekologických koridorů pro velké masožravce.

Článek je převzatý z tištěného EkoListu číslo březen 2004.


reklama

 
Iva Nachtmannová

Online diskuse

Redakce Ekolistu vítá čtenářské názory, komentáře a postřehy. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se ale zároveň zavazujete dodržovat pravidla diskuse. V případě porušení si redakce vyhrazuje právo smazat diskusní příspěvěk
Do diskuze se můžete zapojit po přihlášení

Zapomněli jste heslo? Změňte si je.
Přihlásit se mohou jen ti, kteří se již zaregistrovali.

reklama
Ekolist.cz je vydáván občanským sdružením BEZK. ISSN 1802-9019. Za webhosting a publikační systém TOOLKIT děkujeme Ecn studiu. Navštivte Ecomonitor.
Copyright © BEZK. Copyright © ČTK, TASR. Všechna práva vyhrazena. Publikování nebo šíření obsahu je bez předchozího souhlasu držitele autorských práv zakázáno.
TOPlist TOPlist