Příběh sedláka Rajtera vyhrál Czech Press Photo
Výstava pořádaná Ekologickým právním servisem (EPS) byla poprvé uvedena v Hradci Králové v polovině června, minulou středu se konala vernisáž v Ústí nad Labem. Zavítaly na ni skromné dvě desítky zájemců.
 |
| Jan Rajter s malým Vašíkem na pastvině v Mrzlicích. |
| Foto: Ibra Ibrahimovič |
Za továrnou
Jan Rajter starší původně hospodařil na severní Moravě. V polovině minulého století ovšem odmítl vstoupit do JZD a pod hrozbou vězení odešel do severních Čech. Zde se usadil v Kopistech u Mostu, v těsné blízkosti chemičky (dnes Chemopetrol Litvínov). "Manželce jsem řekl, že je to tak na tři roky," vyprávěl Jan Rajter na vernisáži. V sousedství chemičky sedlák ale nakonec hospodařil 35 let. Na jiné půdě než prakticky na smetišti by ho komunisté ani soukromě sedlačit nenechali. I tak mu místní družstevníci občas ukradli úrodu. Přes příkoří a přes trvalý zápach z továrny vytrval. "Smrad mi vadil, ale vydrželi jsme to," řekl Jan Rajter. "Já se už v mládí rozhodl, že budu sedlák. Mám starosti, ale jsem svým pánem. Když jste v družstvu, tak vám někdo jen říká, co máte dělat. Hele ty, ty budeš jezdit na traktoru! A tak jezdí na traktoru, celej den na traktoru, tejden na traktoru, rok na traktoru. Copak to je nějaká svoboda?" vysvětlil svou houževnatost Jan Rajter. "I vnuci se mi tam narodili," dodal.
Po změně režimu měl dřiny na zničené půdě mezi doly dost a rozhodl se odejít za úrodnější zemí. "Když přišel převrat, slíbil jsem vnukům, že už nebudeme žít za továrnou," vyprávěl Jan Rajter. Objevil Moravěves u Havraně na druhé straně Mostu a koupil tam zdevastovaný státní statek. "Věděl jsem, že je tam úrodná půda. Živila spoustu lidí před námi a bylo jasné, že může dobře živit i nás," zdůvodnil své rozhodnutí sedlák.
 |
|
| Jan Rajter starší vypravuje svůj příběh. | |
| Foto: Jan Stejskal/EkoList
|
Jenže v těsném sousedství jeho polí už zase stojí továrna. Nadnárodní koncern Nemak tu postavil první část závodu na výrobu hliníkových hlav do motorů. Na cenné zemědělské půdě tak vyrostl podnik, který bude zdrojem rakovinotvorných dioxinů. "Nejdřív nám někdo říká: nepoužívejte hliníkové lžíce, je to nebezpečné. A pak nám postavěj továrnu na hliníková kola v nejlepší půdě!" rozčílil se Jan Rajter na besedě, která předcházela vernisáži.
Musí to být Joseph
Zákon o ochraně zemědělského půdního fondu požaduje, aby k záboru zemědělské půdy docházelo jen v nevyhnutelných případech. I velmi tupý pozorovatel snadno odhalí, že zabírání zemědělské půdy na Mostecku pro účely výstavby průmyslové zóny se šlo lehce vyhnout. Kraj oplývá rekultivovanými plochami po povrchové těžbě hnědého uhlí, na nichž by průmyslová zóna mohla stát. Už v roce 1993 navíc byla pro podobné projekty vybrána průmyslová zóna na pozemcích nedalekých zbouraných vesnic Komořany, Třebušice a Ervěnice. "Pro tyto účely byl mimo jiné vybudován dálniční obchvat kolem Mostu, který měl být na zónu napojen," řekl Jiří Nezhyba z EPS. "Pokud někdo tvrdí, že v severních Čechách není půda, na které by zóna tolik neškodila, tak lže," přidal se jeho kolega Vítězslav Dohnal. Podle představitelů Nemaku pouze průmyslová zóna Joseph splňovala všechny nutné podmínky pro stavbu závodu.
S vynětím půdy ze zemědělského půdního fondu souhlasil Josef Běle, náměstek bývalého ministra životního prostředí Miloše Kužvarta. Vláda vedená Milošem Zemanem totiž vydala usnesení, v němž orgánům, které o stavbě průmyslové zóny u Havraně a tím i o Nemaku rozhodují, "doporučila" respektovat, že celou věc už sama posoudila. "Ministerstvo životního prostředí bralo ohled především na sociální a ekonomická kritéria, tedy ne na zákony, ale na usnesení vlády," popsal náměstkovo rozhodnutí EkoListu Pavel Franc z EPS.
Cestu investorovi v až dojemné shodě zametají i další správní orgány. Stovky pracovních míst v těžce zkoušené oblasti severozápadních Čech jsou jim pro obcházení zákonů dostatečným argumentem. EPS proti nedostatkům jejich rozhodnutí dosud vypracoval přibližně 150 právních podání. Některé závěry EPS potvrdil ombudsman. Referendum, v němž se chtěli místní občané ke stavbě továrny vyjádřit, bylo protiprávně zastaveno. Přesto továrnu 6. října slavnostně otevřel premiér Vladimír Špidla.
 |
|
| Ibra Ibrahimovič. | |
| Foto: Jan Stejskal/EkoList
|
Celý příběh stále pokračuje. Právníci z EPS nyní čekají na vyřízení ústavní stížnosti ve věci zmařeného referenda, naděje vkládají také do kasační stížnosti k Nejvyššímu správnímu soudu. Úřady ovšem dál vedou svou. S územním plánem obce, v kterém je již navrženo další rozšíření průmyslové zóny na zemědělsky cenné půdě, v létě souhlasil i současný ministr životního prostředí Libor Ambrozek. V analýze státních podpor Českého ekologického ústavu vypracované na objednávku ministerstva životního prostředí přitom stojí, že podporování průmyslové zóny Joseph je z ekologického hlediska naprosto nevhodné. "Všechny dotčené pozemky náleží do I. a II. třídy ochrany půdy. Ze zemědělského půdního fondu je lze vyjmout pouze ve výjimečných případech, zejména v souvislosti s obnovou ekologické stability krajiny. V tomto popisovaném případě se však jedná přesně o opačný případ - o snížení hodnoty území na minimum. Environmentální škodlivost této podpory je v tomto případě výrazně převýšena výčtem dalších negativních aspektů v procesu realizace této průmyslové zóny," stojí doslova ve studii.
"Jsme schopní prodat nejlepší půdu jen proto, abychom si rychle nahrabali do vlastní kapsy. V Holandsku dobývali půdu z moře a my se jí tu zbavujeme," kroutil Jan Rajter hlavou nad rozhodnutími českých správních orgánů. Přes pozvání se vernisáže výstavy nezúčastnil nikdo z parlamentu nebo z příslušného městského úřadu.
Nejbližší přítel
Ibra Ibrahimovič se narodil v roce 1967. Žije a fotografuje v severních Čechách, v roce 1993 například fotografoval blokády v Libkovicích, v obci, která byla zničena kvůli těžbě uhlí. Rodinu sedláka Rajtera poprvé fotografoval v roce 1993. "Tenkrát mi pan Rajter vyhrožoval, že pokud u nich budu fotografovat, zastřelí mě," vyprávěl s úsměvem Ibra Ibrahimovič na vernisáži. V loňském roce se k dokumentování života Rajterů vrátil. S Ekologickým právním servisem pak dali dohromady sérii výstav, na níž snímky představují po celé republice. "Dnes je pan Rajter můj nejbližší přítel ze starších lidí, náš vztah pro mě mnoho znamená. Snad mu mé fotografie alespoň trochu pomohou," poděkoval Ibra Ibrahimovič na vernisáži Janu Rajterovi. O týden později pak udělení ceny Czech Press Photo bral především jako upozornění na sedlákůbv příběh. "Je to hrozně dobrá věc, doufám, že mu pomůže," řekl EkoListu.
Výstava Příběh sedláka Rajtera - od kolektivizace ke globalizaci je k vidění v prostorách Severočeské vědecké knihovny v Ústí nad Labem do konce října. V průběhu listopadu bude instalována v Senátu Parlamentu ČR, v prosinci v Galerii Václava Špály v Praze a v lednu příštího roku v divadle Husa na provázku v Brně.
reklama
