Hrozí nám zelení fašisté?
1. července 1999
Olomoucké nakladatelství Votobia vydalo před několika málo měsíci publikaci se zajímavým a trochu záhadným titulem "Ekofašismus". Jedná se o dvě studie sociologů Janet Biehlové ("Ekologie" a modernizace fašismu na německé extrémní pravici) a Petra Staudenmaiera (Fašistická ekologie: "Zelené křídlo" nacistické strany a jeho historičtí předchůdci).
Autoři svými studiemi chtějí podle vlastních slov varovat před údajnými fašizujícími a mysticizujícími tendencemi, které se objevují i v ekologickém hnutí. "Dnes více než kdy jindy zájem o životní prostředí vyžaduje, aby lidé neopakovali chyby minulosti, nemá-li být ekologické hnutí pohlceno v mystických a antihumánních trendech, které se momentálně tolik prosazují."
Varovný prst obou autorů se zdvihá zejména proti hlubinné ekologii a ekocentrismu a vůči stále populárnějšímu hnutí New Age. Podle Biehlové a Staudenmaiera je orientace těchto myšlenkových směrů především na přírodu a odklon od prosazování zájmu člověka (jako jedince i jako druhu) nebezpečná. Jak se navíc snaží dokázat Staudenmaier v úvodní studii publikace, právě tyto rysy byly výraznou součástí ideologie německého nacismu. Němečtí nacističtí ideologové hlásali nutnost návratu k neporušené německé přírodě a čistotě prostředí. Staudenmaier připomíná i působení silného antisemity a nacistického pohlavára, ministra zemědělství Třetí říše Waltra Darré, který kromě svého rasismu a antisemitismu proslul svým nadšením pro ekologické zemědělství. Varování, které Biehlová a Staudenmaier předkládají, se dojista zakládá na reálné možnosti nebezpečí.
Ideologie, která nabádá ke snahám o čistotu, původnost a přirozenost a zejména k odklonu od člověka, se může snadno zvrhnout k ideologii proti člověku. Obávám se ale, že v této publikaci autoři poněkud sami podléhají nešvarům, jež kritizují. Jejich záměrem, jak sami říkají, není předložit sociologickou esej na téma "fašizující myšlenky v ekologickém hnutí", ale varovat. A jejich "svaté" nadšení pro "správnou" věc se na kvalitě publikace výrazně podepsalo. Jak historická studie Petra Staudenmaiera, tak i aktuální práce Janet Biehlové, předkládají velice zjednodušené argumenty, zjevně vedoucí čtenáře k pocitu, že nechybí mnoho a lídři ekologických hnutí se stanou propagátory nového nacismu a budování nových koncentračních táborů.
Skutečnost však byla a je poněkud složitější. Otázkou je skutečný podíl ekologických myšlenek v nacistické ideologii a jejich skutečná souvislost s její rasovou teorií. Opravdu byla snaha o čistotu životního prostředí příčinou konečného řešení židovské otázky, jak ze Staudenmaierovy studie vyplývá? Těžko také uvěřit tomu (i když možnost tu vždy zůstává), že masové ekologické hnutí v západním světě ovládnou takové okrajové proudy jako jsou mysticisté a newagisté. Autoři, kteří varují před nebezpečím zjednodušujících soudů a předsudků, nepředkládají o moc víc, než souhrn dalších zjednodušení.
Jakub Kašpar
Redaktor EkoListu
Biehlová, Janet; Staudenmaier, Peter: Ekofašismus; Olomouc, Votobia 1999.
Online diskuse
Redakce Ekolistu.cz vítá čtenářské názory, komentáře a postřehy. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se ale zároveň zavazujete dodržovat pravidla diskuse. V případě porušení pravidel si redakce vyhrazuje právo smazat diskusní příspěvek.
