Divočina očima kybernetika: Lepší je do přírody nešmrdlat

„Můžete chodit po lese a likvidovat druh za druhem. Z praktického hlediska se nic moc nestane, pokud ničení budete dělat náhodně, tak stále bude les fungovat. Ale existuje pár prvků (uzlů), které kdybyste zničili, a stačí jeden, tak vzniknou velké problémy,“ vysvětloval Lukáč. Na snímku bezzásahový les na Kleti, Blanský les. Licence: Creative Commons Uveďte autora-Zachovejte licenci 3.0 Unported
Foto: Martin Mach Ondřej/Ekolist.cz

Lukáč se dnes již výzkumnou prací ve vývoji robotických systémů nezabývá a plně se věnuje ochraně přírody ve slovenském Lesoochránárském zoskupení VLK. Tato organizace například stojí za vyhlášením první soukromé přírodní rezervace ve střední Evropě. „Elektrotechnická škola vychovává nejlepší odborníky na divočinu,“ řekl s nadsázkou Juraj Lukáč úvodem. V zápětí své tvrzení vysvětlil: „Díky kybernetice něco vím o tom, jak těžké je zkonstruovat třeba takovou stonožku. Jak těžké je vyrobit něco, co se umí orientovat v terénu, nebo se dokonce rozmnožuje.“

Postupně na příkladech větrné kalamity v Tatrách, výskytu vlků a sýkorek v Yellowstonském parku, prasečího moru na Slovensku Lukáč ukázal složité vazby mezi organismy v ekosystému. „Přirozené ekosystémy bez zásahu člověka fungují opravdu nejlépe. A fakt tomu nerozumíme, tak do toho raději nezasahujme,“ shrnul své poznatky Lukáč.

Lukáč upozornil na fakt, že na jednom hektaru středoevropského lesa je nespočitatelné množství bakterií, jednobuněčných a bezobratlých organizmů. Podle něj se nedá ani teoreticky zkonstruovat počítačový model, který by uměl dokonale modelovat situaci a vazby lesa na této ploše.

Rozdíl mezi živým a umělým ekosystémem popsal Lukáč jako rozdíl v entropii, neboli rovnoměrnosti nebo nerovnoměrnosti uspořádání prvků v systému. Podle fyzikálních zákonů může docházet v uzavřených systémech pouze k růstu entropie, tj. zvyšování neuspořádanosti. Časem se tedy prvky začnou navzájem podobat. Tento proces laicky vysvětlil na příkladu hradu Karlštejnu.

„Hrad Karlštejn se musí časem rozpadnout. Neexistuje, aby se bez lidského zásahu v Čechách časem sám vynořil znova.“ Jako další příklad uvedl horký čaj, do kterého se vloží studená lžička. Časem se teplota čaje i lžičky vyrovná. „Nikdo nečeká, že když přijde za hodinu, bude čaj ještě teplejší a lžička ještě studenější.“

Příroda je ale otevřený systém, který čerpá energii ze Slunce a díky ní se mohou biologické systémy stávat složitějšími, vytvářet spletitější struktury, samy sebe budovat.

„A tady je ten problém. My čekáme, že pokud se o to nestaráme, všechno se v tomto světě rozpadne. Ale ono to tak není," tvrdí Lukáč. „Nestaráme se o louku a ona zaroste, nestaráme se o les a on roste a nepotřebuje naši péči. Bude tu i za deset let. Bude trochu jiný, trošku se změní, ale vždy je rozmanitější a rozmanitější. Pokud do toho člověk nešmrdlá,“ řekl Lukáč.

„Seskupení nějakých prvků, které jsou propojeny vazbami, má skoro vždy vlastnosti, které se nedají předvídat. Systém je vždy víc, než pouhý součet prvků,“ vysvětloval dále Lukáč.

Poté Lukáč přítomným osvětlil termín bezškálových sítí, kde má velký počet prvků málo vazeb a malé množství prvků hodně vazeb. Právě posledně zmiňované prvky jsou pro systém stěžejní. To jsou klíčové druhy ekosystému, něco jako jsou komunikační uzly v internetové síti.

„Můžete chodit po lese a likvidovat druh za druhem. Z praktického hlediska se nic moc nestane, pokud ničení budete dělat náhodně, tak stále bude les fungovat. Ale existuje pár prvků (uzlů), které kdybyste zničili, a stačí jeden, tak vzniknou velké problémy,“ vysvětloval Lukáč.

„Každý z nás jsme bezškálová síť. Těch buněk je alespoň dva na padesátou. Konkrétně u nás je to imunitní, hormonální a nervová síť. Každý z nás je neřešitelný matematický problém. Dokonce každá buňka v nás je bezškálová síť,“ dodal Lukáč.

Nakonec se Lukáč rozhovořil o aktivitách Lesoochránárského zoskupení VLK, především vzniku a financování soukromých přírodních rezervací. Zakládané rezervace jsou financovány veřejnými sbírkami. V současnosti probíhá sbírka „Kúp si svoj strom“, jejímž principem je „rozprodávání“ jednotlivých stromů v rezervaci Vlčia na východě Slovenska.

Podle Lukáče se k nákupům vážou velmi často zajímavé příběhy. Češi například často kupují strom jako svatební dar, svůj strom tam má také Václav Havel nebo Jaromír Nohavica. Stromy se kupují dokonce ještě nenarozeným dětem nebo se stávají se součástí dědictví. Lukáč dále vyprávěl i o jednom mnišském řádu, který si kupuje pouze mrtvé ležící stromy.

„Naše snaha není udělat ze Slovenska ani ze střední Evropy nějaký skanzen, ale chceme, aby alespoň na části území, například na 10 nebo 20 % se nedělalo nic a fungovaly tam ty bezškálové sítě,“ říká Lukáč. Jednalo by se podle něj o jakousi stabilizační kostru v krajině.

„To byste nevěděli, kolik práce dá přesvědčit lidi, aby nedělali nic,“ dodává s úsměvem Juraj Lukáč.