https://ekolist.cz/cz/publicistika/nazory-a-komentare/ekologie-jan-beranek-pozor-dobre-placeny-lhar
zprávy o přírodě, životním prostředí a ekologii
Přihlášení

Ivan Brezina: Ekologie: Jan Beránek – pozor, dobře placený lhář!

12.12.2007
Ne že bych v poslední době nějak zvlášť sledoval aktivity bývalého předsedy Hnutí Duha a Strany zelených (SZ) Jana Beránka. Poté, co byl v září 2005 svými spolustraníky „odejit“ z předsednického křesla, jsem ho ztratil z dohledu. Upřímně řečeno nevím, proč bych měl životními peripetiemi zkracovalého politika marnit čas. Teď jsem ale s úžasem zjistil, že se Beránek v Amsterodamu stal koordinátorem celosvětové kampaně Greenpeace proti jaderné energii.
 
Politici (včetně těch zkrachovalých), rádoby „agenda-setteři“, propagandisté, aktivisté, lobbysté a další veřejně činné osoby pochopitelně stojí v centru pozornosti médií. Novináři prověřují kvalitu jejich argumentů, do detailu pitvají jejich chování, hodnotí jejich názory a šťourají se v jejich soukromí. Právem – každý, kdo vstupuje do mediální diskuse, musí být totiž připraven obhájit jednotu svých slov a činů a prokázat svou morální integritu. Pro bosse celosvětového protijaderného džihádu to platí dvojnásob. Nejen proto, že je veřejně činná osoba, ale především proto, že se sám cítí být oprávněn prověřovat morální integritu jiných. Naposledy Beránek kriticky komentoval příjezd kanadského ekologa Patricka Moora do České republiky (http://blog.aktualne.centrum.cz/blogy/jan-beranek.php?itemid=2105).
Ve snaze za každou cenu Moora „odstřelit“ ho Beránek nazývá "dobře placeným podvodníkem" a podrobně popisuje jeho kariéru. Jistě se proto nebude zlobit, pokud použiju stejnou metodu – připomenu pár bodů z jeho vlastní minulosti, ke kterým se nejspíš příliš nehlásí. Důsledně se přitom přidržím jen doložitelných faktů.

Nedělejte vlny!
Spoluzakladatele Greenpeace, který později „prohlédl“ a začal propagovat jadernou energii (www.greenspirit.com), se Beránek pokusil co nejvíc zdiskreditovat. Nepřekvapí, že mu Moore tolik leží v žaludku – ukazuje totiž, že ekoaktivismus jako jistý druh lobotomie je naštěstí léčitelný. Třeba prostým dospíváním a získáváním faktických vědomostí a životního rozhledu. Právě na Moorovi se dá totiž dobře demonstrovat parafráze výroku připisovaného Winstonu Churchillovi: "Kdo ve dvaceti není ekoaktivistou, nemá srdce, ale kdo je jím ještě ve třiceti, nemá rozum."
Překvapí ale, že Beránek nemluví pravdu. Tvrdí totiž, že Patrick Moore Greenpeace nezakládal, ale přihlásil se k nim až v březnu 1971. Internetová stránka samotných Greenpeace (http://web.archive.org/web/20060514012451/http://www.greenpeace.org/international/about/history/founders) ovšem Moora hrdě uvádí mezi původními pěti zakladateli „předchůdce Greenpeace“ (skupiny Don´t Make A Wave Commitee) z roku 1970. Podle této stránky byl také Moore jedním z dvanácti lidí na palubě lodi, která se v roce 1970 vydala protestovat proti jaderným výbuchům (tato plavba je označována za skutečný počátek Greenpeace).
Beránka tak tragikomicky usvědčuje ze lži jeho vlastní firma. Zelený „přepisovač historie“ se zkrátka chová úplně stejně jako komunističtí propagandisté, kteří ze slavné Gottwaldovy fotografie ze Staroměstského náměstí vymazali později popraveného „zrádce“ Vlado Clementise (http://www.hutka.cz/new/html/opona4a.html).

Smí experty zvát jenom někdo?
V diskusi pod článkem na svém blogu přispěchal Beránek se skandálním odhalením: cestu Patricka Moora do České republiky platí ČEZ! No, ono to zase tak skandální odhalení není – firma to totiž ČTK otevřeně přiznala sama. Proč by měl také ČEZ tajit, že spolupracuje se světově uznávaným ekologickým expertem?
Pokud je na tom ale něco špatného, co si myslet o samotném Beránkovi? I jeho Hnutí Duha si do Česka v minulosti pozvalo „experty“, kteří měli pomoci zastavit nenáviděný Temelín (https://ekolist.cz/zprava.shtml?x=126523). Takže ČEZ nemůže a Beránek může? Když pozve experty ČEZ, je to skandál, ale když to udělá Beránek, je to "záslužná občanská aktivita"?
Tvrzení duhových „expertů“ se navíc s odstupem času ukazují jako snůška dětinského plácání. „Dokončení Temelína přinese vážné ekonomické komplikace nejen ČEZu, ale i ČR,“ říkali v březnu 1999. No, prostě se tak trochu „sekli“…

Kdo zavinil 1300 rakovin ročně?
V polovině 90. let Jan Beránek a další desítky ekoaktivistů spekulativně nakoupili úzké proužky půdy na trase plánovaného dálničního obchvatu Plzně, aby mohli stavbu brzdit právnickými obstrukcemi. Plzeňský radní Marcel Hájek je za to v roce 1998 v Reflexu nazval ekoteroristy. Beránkovi a jeho spolubojovníkům se to nelíbilo a žalovali pro údajnou urážku na cti. Jenže krajský soud v Plzni v květnu 2000 jejich žalobu zamítl.
V rozsudku se doslova píše: „Národní onkologický registr, který sleduje výskyt zhoubných nádorů v ČR, diagnostikuje ročně na území Plzeň-město 1200 – 1300 nových nemocných se zhoubnými nádory. Tisk opakovaně zmiňuje, že městem Plzeň denně projíždí kolem 2000 kamionů.“ Podle názoru soudu byl proto výraz „ekoteroristé“ zcela oprávněný. Beránek a spol. se totiž podíleli na „současném stavu, kdy výstavba dálničního obchvatu nebyla dosud uskutečněna, což znamená vážné ohrožení životního prostředí obyvatel Plzně“. Soudce JUDr. Alois Svoboda uvedl: „Ekoterorismus se soudu jeví jako koncentrovaný výraz vyjadřující rozhořčení plzeňské veřejnosti nad současným dlouhotrvajícím stavem kritické dopravní situace v Plzni a zároveň – z hlediska ustanovení týkajících se ochrany osobnosti – vyjadřuje přípustnou veřejnou kritiku tohoto stavu.“
S odvoláním na tento rozsudek se dnes můžeme ptát: ví amsterodamská centrála Greenpeace, že zaměstnává soudně usvědčeného ekoteroristu?

Strašení za šilinky
„Zásadně nebereme peníze od vlád, od průmyslu ani od jiných institucí, kde by mohlo vzniknout podezření ze střetu zájmů,“ prohlásil Beránek letos v dubnu v čtenářské diskusi na www.aktualne.cz. Snad to platí pro Greenpeace. Platí to ale i pro šéfa jejich protijaderné kampaně osobně? V roce 1999, kdy byl Beránek předsedou Hnutí Duha, dostala tato skupina na svůj boj proti Temelínu 1 375 000 Kč od Hornorakouské platformy proti jadernému nebezpečí. Platforma byla podle svých vlastních slov přímo placena vládou Horních Rakous, která je významným akcionářem tamních energetických podniků. Komu jinému může víc vadit Temelín coby ekonomický konkurent? A byl to od Duhy ušlechtilý „občanský aktivismus“ (ovšem za šilinky), nebo spíš promyšlený podnikatelský záměr, respektive lukrativní PR v zájmu štědrého zahraničního klienta? Šilinky dobře zaplacený bývalý předseda Duhy nám bohužel odpověď zůstává dlužen dodnes.

Březnové komando
Na jaře 2003 se díky nasazení manažera Dalibora Vachulky prudce zvedly předvolební preference Strany zelených (SZ) a objevila se šance na získání volebního příspěvku. Je jenom náhoda, že právě v této době o SZ začali projevovat zájem lidé kolem Jana Beránka a Jakuba Patočky (známí jako tzv. „Tmavozelení“), kteří předtím spolupráci odmítali? Ve snaze uchvátit ve straně moc do ní Tmavozelení nejdřív začali pokoutně lákat „mrtvé duše“ (http://www.sds.cz/docs/prectete/e_kolekt/tz_vyzva.htm). Předsedové krajských organizací SZ varovali, že „hodlají zmocnit dobře zavedené značky“, ale bohužel je nikdo neposlouchal.
Těsně před sjezdem SZ v březnu 2003 pak do pražské kanceláře strany vtrhlo komando vedené Beránkem a Patočkou. Útočníci vyhnali hlavní manažerku strany, vyměnili zámky a odmítli do kanceláře pouštět statutární zástupce včetně předsedy revizní komise. Násilím se tak dostali k členské databázi. Podle svědků pak ještě přímo na sjezdu vybírali peníze a rozdávali „mrtvým duším“ členské legitimace. Díky tomuto triku se jim povedlo získat volební většinu a přehlasovat staré členy strany. Předsedou SZ se stal… ano, Jan Beránek.
Následovalo období, připomínající temná 50. léta. Vnitrostranické opoziční hlasy byly násilím umlčovány, demokratická debata potlačována, stranické stanovy porušovány, kritici vylučováni (https://ekolist.cz/nazor.shtml?x=166617). Tak dopadl třeba "zelený" Milan Horáček, který napsal: „Beránkem jsem byl několikrát obelhán. Za sametovým a přátelským úsměvem se skrývají profesionálně perfektní manipulace, podvody a lži.“
Beránek a Patočka SZ ovládli v době, kdy dostala jedenáctimilionový volební příspěvek. Vnitrostranická opozice, šokovaná jejich „neetickými a pokryteckými metodami“, Beránka v září 2005 na mimořádném sjezdu v Pardubicích z předsednického křesla vymetla. Na účtě v té době zbývalo jen pár tisíc. Kam se ty peníze poděly? A měl pravdu Martin Bursík, který Beránkovi vyčítal, že způsobil exekuci na majetek strany a tím více než dvoumilionovou škodu?
Beránkovi kritici z řad členů SZ přitom už dlouho předtím upozorňovali na neprůhledné hospodaření a na „přihrávání dobře placených zakázek věrným přátelům a politickým spolubojovníkům“. V březnu 2005 například Martin Mach kritizoval nepřiměřeně vysoké odměny vyplacené Beránkovým vedením Karlu Hoplíčkovi. Podle novináře Pavla Pečínky šlo o člověka, který účelovým založením základní organizace SZ v Novém Městě na Moravě pomohl Beránkovi prosadit do čela eurokandidátky Jakuba Patočku. Mimochodem, v této fiktivní ZO podle Pečínky figurovali Beránkovi příbuzní (http://www.hejrup.sk/view.php?cisloclanku=2003122701). Demokratická politika, nebo spíš sicilské rodinné klany?

Anatomie dvou lží
Temné uchvácení moci ve Straně zelených jsem na jaře 2003 v českých médiích včetně Neviditelného psa podrobně mapoval. Jan Beránek se mi za to „pomstil“ rozhovorem v deníku Právo, kde v květnu 2003 doslova prohlásil: „Ivan Brezina to zřejmě nazývá politickým terorismem proto, že nefunguje jako nezávislý novinář, ale jako člověk, který v minulosti psal na zakázku různých průmyslových lobby.“ Letos na jaře krajský soud v Brně rozhodl, že je to lež jako věž – prokázal, že jsem na zakázku žádných průmyslových lobby nikdy nepsal (viz Poznámka). Beránek se mi proto musel omluvit a zaplatit soudní výlohy.
S odvoláním na tento rozsudek se můžeme ptát: ví amsterodamská centrála Greenpeace, že zaměstnává soudně usvědčeného lháře?
V minulosti ovšem lhali i Beránkovi dnešní zaměstnavatelé. Dokazuje to tisková zpráva české pobočky Greenpeace z jara 1998, týkající se Černobylu (viz sken dole pod článkem). Doslova se v ní uvádí: „Podle údajů Světové zdravotnické organizace zemřelo na následky havárie celkem 120 000 lidí.“ I to je lež jako věž – Světová zdravotnická organizace (WHO) žádné takové číslo nikdy nezveřejnila. V její zatím poslední černobylské studii ze září 2005 se totiž píše o teoretickém celkovém počtu 4000 obětí. Jinými slovy: česká pobočka Greenpeace před devíti lety WHO kreativně „vložila do úst“ třicetinásobně nadsazené číslo.
Věřili byste po těchto dvou zkušenostech Janu Beránkovi třeba i "dobrý den"?

Zahořklost není dobrým rádcem
„Možný přínos jaderných elektráren ke snižování emisí skleníkových plynů určitě patří mezi klíčové otázky, které musíme nepředpojatě zvažovat,“ píše Beránek ve svém dnešním útoku na Patricka Moora. Nepředpojatě? Tohle slovo že říká člověk, který fanatickému boji proti Temelínu zasvětil skoro dvacet let života a který s tímto tématem spojil celou svou profesní a ekonomickou existenci? Myslí to vůbec vážně?
Mnohokrát jsem se sám sebe ptal, kde se v Beránkovi jeho osobní džihád proti fyzikálním procesům probíhajícím v nitru jaderného reaktoru vlastně vzal. Otázka je to zcela legitimní už proto, že jde o veřejně činnou osobu, v jejíž minulosti je tedy obecenstvu povoleno libovolně "šťourat". Mnohé možná napovídá fakt, že Beránek kdysi studoval fyziku. Hned v prvním ročníku ale studium nezvládl a musel odejít.
To se někdy stává. Smutné ale je, pokud člověk svou duši zraněnou osobním selháním nevyléčí, na soukromém traumatu založí celý svůj další život a dávný neúspěch učiní středobodem svého Vesmíru a veřejného působení. Zahořklost a nenávist totiž nebývá dobrým rádcem. Fyzika opravdu nemůže za to, že byla pro Jana Beránka příliš obtížnou disciplínou.

Poznámka: Během soudního projednávání mého sporu s Janeb Beránkem vznikla kuriózní situace – odvolací soud totiž mou žalobu nejdřív zamítl s tím, že Jan Beránek nelhal jako Jan Beránek, ale jako předseda Strany zelených (SZ). Jako Jan Beránek prý proto za svou lež nenese odpovědnost (https://ekolist.cz/nazor.shtml?ids%5Bx95f92b935368be1ed80d9d3498c74ad4%5D=1&sel_ids=1&sh_itm=9a3cb34f407f9f949339fcdde33c145c). Teprve další odvolací soud pak dospěl k závěru, že Jan Beránek nelhal jako předseda SZ, ale jako Jan Beránek. Úsměvná právnická klička... Rád bych ovšem zdůraznil, že k usvědčenému lháři necítím žádnou osobní zášť a že se mu tímto článkem v žádném případě nemstím – už proto, že dvojjediný Jan Beránek byl za své lži nakonec donucen k omluvě.


reklama

 
Ivan Brezina
Autor je novinář
Ekolist.cz nabízí v rubrice Názory a komentáře prostor pro otevřenou diskuzi. V žádném případě ale nejsou zde publikované texty názorem Ekolistu nebo jeho vydavatele, nýbrž jen a pouze názorem autora daného textu. Svůj názor nám můžete poslat na ekolist@ekolist.cz.

Online diskuse

Redakce Ekolistu vítá čtenářské názory, komentáře a postřehy. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se ale zároveň zavazujete dodržovat pravidla diskuse. V případě porušení si redakce vyhrazuje právo smazat diskusní příspěvěk
Do diskuze se můžete zapojit po přihlášení

Zapomněli jste heslo? Změňte si je.
Přihlásit se mohou jen ti, kteří se již zaregistrovali.

reklama
Ekolist.cz je vydáván občanským sdružením BEZK. ISSN 1802-9019. Za webhosting a publikační systém TOOLKIT děkujeme Ecn studiu. Navštivte Ecomonitor.
Copyright © BEZK. Copyright © ČTK, TASR. Všechna práva vyhrazena. Publikování nebo šíření obsahu je bez předchozího souhlasu držitele autorských práv zakázáno.
TOPlist