Právo: Švédsko se obává baltského plynovodu
1.3.2007 | STOCKHOLM | Právo
Švédsko si dělá vrásky kvůli rizikům německo-ruského plynovodu přetínajícího Baltské moře z Vyborgu do Greifswaldu. Kromě oprávněných obav o životní prostředí vstoupil do hry i podvědomý strach z Ruska.
Pokud země tří korunek odepře souhlas s kompresorovou stanicí u svého pobřeží, zhroutí se 1200 kilometrů dlouhý megaprojekt, jímž má od roku 2010 proudit ročně až 55 miliard krychlových metrů plynu, jako domeček z karet.
Jak dále plyne z expertizy Saida Mahmoudiho, profesora mezinárodního práva na stockholmské univerzitě, Švédsku náleží výhradní právo případně postavit plovoucí plošinu ve své ekonomické zóně přibližně 60 kilometrů od ostrova Gotland.
„Konvence OSN o mořském právu zapovídá zemím klást kabely či roury na mořské dno poblíž jiného státu bez jeho souhlasu,“ vysvětlil Mahmoudi listu Svenska Dagbladet.
Pod švýcarskou vlajkou
V případném právním sporu se Stockholmem by nejspíš - a paradoxně - nepřipadly hlavní role ani Moskvě, ani Berlínu. Nord Stream (North European Pipeline Company), konsorcium pro výstavbu a provozu plynovodu, totiž zanesli do švýcarského obchodního rejstříku, bez ohledu na to, že 51 procent kapitálu do něj vložil ruský Gazprom a po 24,5 procenta německé firmy BASF a E. ON, de iure jde tudíž o švýcarskou firmu.
Nejbouřlivěji protestují lidé z Gotlandu, oblíbeného cíle pro letní dovolenou s bělostnými plážemi a borovicovými lesy. „Z bezpečnostních důvodů musíme ten záměr zastavit,“ podotýká Rolf Nilsson, někdejší šéfredaktor novin z Gotlandu a dnes poslanec parlamentu za vládní Umírněnou stranu. Protože v roce 1981 uvízla na švédském pobřeží sovětská ponorka, Nilsson není sám, kdo se obává, že ruská tajná služba by mohla projekt zneužít k novým aktivitám, „třeba monitorovat ostrov z rour“.
Ruský velvyslanec ve Švédsku Alexander Kadakin zvolil nediplomatické obraty, když obavy ze špionáže označil za „idiotské“. „Proč bychom stavěli v Baltu špionážní plošinu, když můžeme svými satelity rozpoznat poznávací značku každého auta ve stockholmských ulicích?“ ptal se ve Švédském rozhlase.
Ösu Anderssona ze švédské sekce Světového fondu na ochranu přírody (WWF) zase zneklidňuje, že trasa plynovodu má vést zónami, kde na dně Baltu leží munice ze druhé světové války včetně granátů s hořčičným plynem:
„Uvolnění chemikálií z muničního šrotu by mohlo vyvolat katastrofu. „Uvažujeme prakticky. Nejsme idioti, abychom jedem otrávili vlastní moře,“ namítl Kadakin.
Premiér (zatím) kličkuje
Plynovod přerostl v politickou svízel. Premiér Frederik Reinfeldt se zatím vyjadřuje jen neurčitě. Možná proto, že právníci ze stockholmského ministerstva zahraničí dospěli k závěru, že podle mezinárodního práva by Švédsko muselo svůj nesouhlas doložit, proč svým sousedům nedůvěřuje. To by mohlo být velice háklivé. Tlak vládních, ale i opozičních soc. dem. politiků, aby se Reinfeldt vzepřel, mezitím nabírá na síle.
reklama
Pod švýcarskou vlajkou
V případném právním sporu se Stockholmem by nejspíš - a paradoxně - nepřipadly hlavní role ani Moskvě, ani Berlínu. Nord Stream (North European Pipeline Company), konsorcium pro výstavbu a provozu plynovodu, totiž zanesli do švýcarského obchodního rejstříku, bez ohledu na to, že 51 procent kapitálu do něj vložil ruský Gazprom a po 24,5 procenta německé firmy BASF a E. ON, de iure jde tudíž o švýcarskou firmu.
Nejbouřlivěji protestují lidé z Gotlandu, oblíbeného cíle pro letní dovolenou s bělostnými plážemi a borovicovými lesy. „Z bezpečnostních důvodů musíme ten záměr zastavit,“ podotýká Rolf Nilsson, někdejší šéfredaktor novin z Gotlandu a dnes poslanec parlamentu za vládní Umírněnou stranu. Protože v roce 1981 uvízla na švédském pobřeží sovětská ponorka, Nilsson není sám, kdo se obává, že ruská tajná služba by mohla projekt zneužít k novým aktivitám, „třeba monitorovat ostrov z rour“.
Ruský velvyslanec ve Švédsku Alexander Kadakin zvolil nediplomatické obraty, když obavy ze špionáže označil za „idiotské“. „Proč bychom stavěli v Baltu špionážní plošinu, když můžeme svými satelity rozpoznat poznávací značku každého auta ve stockholmských ulicích?“ ptal se ve Švédském rozhlase.
Ösu Anderssona ze švédské sekce Světového fondu na ochranu přírody (WWF) zase zneklidňuje, že trasa plynovodu má vést zónami, kde na dně Baltu leží munice ze druhé světové války včetně granátů s hořčičným plynem:
„Uvolnění chemikálií z muničního šrotu by mohlo vyvolat katastrofu. „Uvažujeme prakticky. Nejsme idioti, abychom jedem otrávili vlastní moře,“ namítl Kadakin.
Premiér (zatím) kličkuje
Plynovod přerostl v politickou svízel. Premiér Frederik Reinfeldt se zatím vyjadřuje jen neurčitě. Možná proto, že právníci ze stockholmského ministerstva zahraničí dospěli k závěru, že podle mezinárodního práva by Švédsko muselo svůj nesouhlas doložit, proč svým sousedům nedůvěřuje. To by mohlo být velice háklivé. Tlak vládních, ale i opozičních soc. dem. politiků, aby se Reinfeldt vzepřel, mezitím nabírá na síle.
reklama
Online diskuse
Redakce Ekolistu vítá čtenářské názory, komentáře a postřehy. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se ale zároveň zavazujete dodržovat pravidla diskuse. V případě porušení si redakce vyhrazuje právo smazat diskusní příspěvěk
