Dvanáct studentů vysokých škol vytvořilo v projektu Filmem pro klima šest krátkých filmů na téma klimatické změny. Žádný ze studentů neměl potřebu vysvětlovat, co změna klimatu je, a přesvědčovat své publikum o její závažnosti. Spíše reflektovali zpochybňování a dezinformace, které se kolem tématu šíří, absurditu nečinnosti, zobrazili dystopickou vizi budoucnosti nebo se obrátili na jednu část světa, která je pro každého pochopitelná. Na žížaly.

Název krátkého filmu Bylo jednou jedno moře by mohl vyvolat dojem, že jde o pohádku. I to, že film je animovaný, tomu nahrává. Je to ale spíš film katastrofický.

Kolik počítačového času je zapotřebí k výpočtu modelů, které jsou nutné k tomu, aby se země zavázala k uhlíkové neutralitě do roku 2050? Možná si myslíte, že vůbec žádný, vzhledem k tomu, jak nedostatečné údaje máme o cestách, které vedou k mnoha takovým odvážným závazkům. Knihy Václava Smila a Billa Gatese poskytují střízlivá hodnocení našich možností snižování emisí uhlíku v reálném světě. Nejedná se o optimistické čtení.

Vytrvalí je triptych dokumentárních filmů vznikající v koprodukci s ČT, který se věnuje přetrvávajícím společenským problémům. První díl Pod povrchem vznikl v roce 2021 v režii Josefa Heřmánka a soutěžil na 48. Ročníku festivalu Ekofilm v kategorii středoevropských filmů. Problémem české společnosti je v jeho objektivu hlubinné úložiště jaderného odpadu a ambivalentní vztah české společnosti k jádru.

V létě plném zpráv o vysychajících řekách byl v Česku uveden australský dokumentární snímek Řeka. Režiséři Jennifer Peedom a Joseph Nizeti vytvořili snímek poskládaný z působivých záběrů řek po celém světě, podkreslený hudbou hranou Australským komorním orchestrem. Filmaři se na řeku pokusili podívat jako na fenomén typu voda nebo oheň a dostat se k obecnému významu řek na planetě Zemi.

Města v sobě mají něco stimulujícího. Podporují tvořivost. A to nejen ve vývoji technologií a výzkumu nových léků, ale i v tom, jak žít šetrně, pěstovat si potraviny a hospodařit s vodou. Tato kreativita se přičítá blízkosti lidí a služeb. Za těmi se do města vrátil i Toby Hemenway, autor knihy Ekosystémy měst budoucnosti. Po letech na venkově zjistil, že vlastně nežije příliš šetrně, přestože pracuje z domova a na velké zahradě si vypěstuje velkou část jídla. A touha snížit ekologickou stopu ho dovedla zpět do města.

Téma šetrnosti v časech války na Ukrajině, zvyšování cen zboží a klimatické nejistoty rezonuje ve veřejném prostoru. Za zdánlivě prostou a univerzálně platnou myšlenkou se však skrývá svět plný paradoxů. Mezinárodní tým odborníků představuje v knize Thrift and Its Paradoxes: From Domestic to Political Economy pestrost vnímání a praktikování šetrnosti v různých koutech světa.